Pokaždý, když onanuješ...

Znáte takový to pořekadlo o tom, co se stane, když cigaretu připálíte od svíčky? Umře jeden námořník! Až do včerejška jsem ale nevěděl, co se může stát, když chlap doonanuje...

Když jsem skončil s vyřizování v Karlíně, měl jsem ještě trochu času a po pár dnech Prahu zase objalo slunce a tak jsem se vyvalil na Invalidovně na lavičku, vytáh z tašky brejle a Reflex a měl jsem chuť si přečíst rozhovor s Dagmar Peckovou. 

Chutě na Peckovou ale rázem smázli dva chlapi, kteří si sedli na lavičku vedle mě.

Jejich oblečení bylo vrstvené, jak to jen aktuální studený dny a mrazivý noci vyžadujou. Lehce ušmudlaný, jeden bez zubů, druhej s nehtama černejma jako pendrek, oba evidentně bez domova.

Kolem lavičky rozložili asi sedm plných igelitek a z jedné z nich vytáhli dvě krabice vína.

Ten, co měl ještě plnou hubu zubů, zkušeně odkousl na obou krabicích jejich okraje a jednu z krabic podal svému kamarádovi.

"Co budeš dělat o víkendu?", řekl okusovač krabic, z asfaltu pod lavičkou sebral dlouhýho vajgla, kterýho prstama srovnal do kouřeschopného tvaru a zbytek cigarety si připálil.

"Ještě nevim. Podle počasí.", odpověděl druhý poté, co na jeden lok vycucal z krabice odhadem půlku jejího obsahu. "A ty?"

"Já pojedu na chalupu.", vypustil z pusy dotazovaný. "Má bejt hezky, tak co tady."

Rozhovor s Peckovou zůstal na mých stehnech otevřený, ale i tak šel okamžitě do kopru. Na lavičce vedle se děly jinší příběhy...

"Kde máš chalupu? To jsem nevěděl.", podíval se překvapeně pan Bezzubý na pana Černonehta.

"V buši", s melodickým odkrknutím odpověděl Černonehet.

To mě trochu nasštvalo. V buši bych si přál dům taky. Celej rok je tam teplo, kolem chalup běhaj volně sloni a žirafy, žádnej smrad z aut a doma se nemusí luxovat a utírat prach.

"V buši?", cuklo Bezzubým tak, že mu popíjené víno pobrindalo totálně zasviněnou zimní bundu. "Jak tam jezdíš?"

To mě taky dost silně zajímalo.

"Autobusem. Dojedu na Slapy a pak to dojdu. To už je kousek.", dohulil Černonehet vajgla a rozhlížel se kolem sebe po dalšim. Nic ale nenašel.

"Nemáte cigaretu, pane?", postavil se k lavičce a popošel rovnou, bez čekání na moji odpověd, přímo ke mně.

Z krabičky cigaret jsem vytáhl rovnou dvě. "Tady jsou. Pro vás i kamaráda.", poslal jsem dvě cigára mezi černočerné prsty mého souseda na lavičce.

"Von nekouří, protože pak zvrací. Já si ale vezmu obě. Můžu?"

Jeho pravdomluvnost mě ochromila a obě cigarety zmizely z mé dlaně. Dál jsem na lavičce předstíral, že čtu rozhovor s Dagmar...

"Jo to je na Slapech. Já myslel někde v Africe, u opic.", zasmál se Bezzubý a naklonil k zakloněné hlavě krabici s vínem.

"To je vesnice na Slapech, ty vole.", poučil Černonehet kamaráda a připálil si dárek ode mě. "Už dva dny jsem neměl celý cigáro. Děkuju, pane.", řekl nahlas z vedlejší lavičky směrem ke mně. "Hezky to zahřeje, když je taková zima.", dodal labužnicky.

"No zima je, to máte recht. Jak jí přežijete v noci?", zeptal jsem se.

"Tamhle", ukázal Bezzubý směrem k Rohanskému ostrovu, "se dá zalízt do kanalizace, tam to jde. Dneska jsem moh spát i odkopanej.", a šup do hlavy další várku z krabice.

"Tak to máte dobrý.", reagoval jsem na jeho oznámení, že v kanálech je přes noc tak teplo, že se bezdomovci můžou i odkopat...

"No jo...", zapojil se do naší debaty i Černonehet. Už opilej a zřejmě s pocitem, že jsem jejich kamarád, když jsem jim dal cigarety a navíc se s nima normálně bavim. "Ale když je Aleš odkopanej, tak dostane chutě v tom teple a celou noc si honí a já nemůžu usnout."

Co na tohle říct...?

"A ty si jako nehoníš, jo?", nedal se Aleš a ironicky zvednul při pohledu směrem ke mně obočí.

"Já ne. Já neonanuju. Já mám psy rád."

... neonanuje, protože má rád psy? Hledal jsem logiku, co mi síly stačily a byl jsem v trapu s časem. Musel jsem se pomalu zvednout, abych stihl následnou schůzku, ale...odejděte od dvou chlapů, který bydlej v kanálu, jeden z nich má chalupu v buši, v noci se jeden z nich odkopává a pak onanuje a druhej neonanuje, protože má rád psy...

Ale...zeptejte se v parku na lavičce cizího chlapa, jak spolu souvisí jeho neonanování s láskou ke psům. To se prostě nehodí.

Naštěstí tu byl Aleš!

"Ty si nehoníš, protože miluješ psy?", vykulil voči a polknul další hlt vína Aleš.

Černonehet se ještě pohodlněji rozložil na lavičce, nabídl své tělo - obalené do všeho možnýho - slunci a vysvětlil: "Moje mami mi jednou řekla, že pokaždý když onanuju, umře jedno štěňátko."

Já i Aleš jsme oněměli. Já doslova, Aleš jen na pár celkem dlouhých vteřin.

"No tak to kvůli mně teda dost hafanů nežije.", a zase záklon a krabice k puse.

Musel jsem se zvednout. Zvednout z lavičky v Karlíně, kde jsem potkal dva chlápky z kanálu a dozvěděl se, co se může stát, když si chlap jen tak zbůhdarma zaonanuje...