Podprsenka se v rukách elévů stávala gordickým uzlem

Podzim na základce je vlastně dost nudnej. Ve výtvarce děláte zvířátka z kaštanů, nebo barvou potřete kaštanový list a vobtisknete ho na papír. Nic moc...    

Teprve na střední se to pořádně rozjelo.

Zvířátka z kaštanů patří minulosti a první chlupy pod klučičím nosem dostanou odvážně jméno "knír" a oči chlapců začínaj bavit jiná zvířátka, než ta z kaštanů... 

To, co spolužačky ze základky skrývaly za tričkama a košilkama a halenkama, leckdy skrývat vůbec nemusely. Schovávejte pod tričkem vzduch... A když se "tam" přece jen něco objevilo, Merkur a fixy ze západního Německa znamenaly pořád víc.

Ale na střední...

Pod mikinama s netopýříma rukáváma, za rytmu disco šlágru "One way ticket", kterej hrál z kazeťáku v lavici pořád dokola, začala prsa našich spolužaček žít i našimi - klukovskými - životy.

Kromě krepsilonových ponožek, divně vyhlížejících slipů z Jitexu Písek a maďarského! svetru "Marlboro" vepředu na zip, se do rukou kluků ze střední dostávaly kalhotky a podprsenky spolužaček. Takový ty studentský hry, no...

Holky tenkrát nenosily ani tanga, ani wonderbry. Nikdo po nich nějak zvlášť tanec ani zázraky nechtěl. Stačilo, když holky přišly do kina...

 Lupen stál v tý době vosum kaček a hodina a půl ve tmě při filmu "Láska z pasáže" znamenala pro mnohé moje vrstevníky objevitelskou plavbu kolem světa dotyků, pocení a vůní.

Ale taky poznání, že dámská podprsenka je pro elévy sexu doslova gordickým uzlem!

Ve chvíli, kdy jsem Lence vjel dlaní velkou tak akorát pod maďarskou mikinu s potiskem Abba, Lukáš Vaculík zrovna na plátně mydlil kartáčem naraženym na tyči nějakou výlohu na Václaváku.

Možná to bylo tim, že byla zima, nebo spíš tim, že "tenkrát" holky podprsenky ještě nosily všechny, i moje prsty se prvně v životě dostaly k týhle tajuplný části ženskýho oblečení.

Nepočítám setkání s máminou podprdou, kterou jsem sem tam musel rukama posunout, když schla na šňůře nad vanou a já se chtěl osprchovat.

Tohle bylo zcela jiné setkání podprsenkového druhu!

Látka Lenčiny podprsenky byla vláčná na dotyk. Prsa v ní skrytá chutnala dlaním jako dotek pudingové bábovičky. Klepala se mírným strachem a zároveň velkým očekáváním stejně jako moje dlaně.

Přítmí poloopuštěného kina Hraničář ale takovým objevům a rozklepaným pocitům nahrávalo s vroucností mateřského objetí.

SAMOZŘEJMĚ, že Lenka musela párkrát dělat netykavku a chtěně nechtěným posunem mojí dlaň poslat pryč od jejích měkounkých kaštánků.

Ale film měl standardně hodinu a půl, viděli jsme ho každej v tu chvíli nejmíň dvakrát a vo Vaculíka ten večer fakt nešlo!

A tak jsem neumdléval v úsilí (tohle karolinosvětelský slovní spojení mám pořád rád) a ruku poslal zase na její původní místo.

Byl jsem lodivodem a Lenka mojí plachetnicí. 

Všechna dosud poznaná hlazení ztratila v ten moment jakýkoliv význam a sílu. 

Schovali jsme se před světem do křehkých bílých chloupků pampelišek, které reagovaly zborcením a prozrazením pokaždé, když hlazení přestávalo být opatrné.

Obě Lenčiny dlaně zůstávaly při mých objevech pod mikinou s Abbou ležet soustředěně a bez pohybu na jejích stehnech.

Nemuseli jsme se obávat skopnutí otevřené plechovky coly umístěné pod sedačku. Nemuseli jsme řešit vysypání kýblu popcornu. Olízanej klacík z eskyma byl už dávno hozenej pod sedadlo v kině...

Jediný, co bylo k řešení, bylo vrzání VŠECH sedaček v kinosále. Nebylo, opravdu nebylo jediný sedadlo, které by pod tíhou ženskejch a mužskejch zadků nevrzalo ve chvíli, kdy se člověk jen slabě pohnul.

A tak jsem musel ve zvolené sedící poloze zůstat NEHNUTĚ i ve chvíli, kdy bříška mých prstů konečně našla hrozinku na pudingu. A pak, když Lenka naznačila souhlas, v této pozici zůstat po celou dobu zdravení se s nimi. Z celého podivně vykrouceného těla se hýbaly jen konečky prstů jedné dlaně a zdravily tak bradavky stále schované pod podprsenkou. Bylo to opravdu vysilující. Ale přestaňte...

Při "Lásce z pasáže" jsem se pod ní nedostal... Strašně tam vrzaly sedačky a gordický podprsenkový uzel nepolevil.

Na tohle všechno jsem si vzpomněl v poledne, když jsem byl venčit Stellu a kluk na ulici křičel z plna hrdla na holky na druhý straně chodníku. "Michálková, ukaž p...! Gordický uzel rozseknut!