Po čem touží ženy v řeznictví
Po třech ránech šedých jako plynovody kolem Bíliny svítilo dneska nad Nuslemi slunce.
A to hned člověk začne být, řekněme, lehce zpovykaný.
Neodbude se krajícem okoralého chleba (nic proti němu, ale křupavý ranní rohlík má také něco do sebe!) s plátkem sýru a hrnkem čaje. Má chuť si u snídaně se sluncem nad hlavou lehce zařádit...
Stejně to na mě vlezlo asi před dvěma hodinami.
V teplákách, bundě, nemytý a nadržený na snídani, která vybočí z šedivého standardu, jsem se vyšoural z domu a namířil si to do řeznictví za rohem. Právě pro ten rohlík a poctivou šunku od kosti k němu. Pár platků šunky na fest okmínovaný a osolený rohlík a zbytek šunky pod jedno vejce. Představa zvuku tlustého od šunky smyslně se kroutící pod bílkem a žloutkem na rozpálené pánvi mě téměř donutila k popoběhnutí. Téměř...
Jazyk mi v puse rejdil jako úhoř lapený na háček a prsty v kapse mikiny mi nervozně přes oblečení poklepávaly na hladové břicho.
A jako na potvoru u řezníka fronta.
A jako na potvoru na řadě před pultem paní Váhavá.
Zařadil jsem se a v mé hlavě si řeznictví proměnil v Albertinu nebo Prado nebo Guggenheima. Aby mi to čekání lépe ubíhalo
Namísto šunek, klobásek, paštik a různých salámků jsem v chladících pultech viděl Mondriana, Maleviche, Chagalla, Kokoschku, Toyen, Bacona, Moora a v jelítkách z Davle Josefa Ladu.
Prodavačka se změnila v kustodku a uzená žebra zavěšená na hácích za ní se proměnila v prostorové objekty Marcela Duchampa.
Galerie výsostného v Nuslích. A bez vstupného!
"Ukažte mi tenhle bůček", ťukla prstíkem paní Váhavá do skla chladícího pultu.
"Kterej?", zeptala se kustodka.
"No tenhle, dyť vám na něj ukazuju", vyťukávala paní Váhavá nehtem s fialovým(!) lakem na sklo jakousi zprávu v morseovce.
"Ten?", sáhla kustodka na jeden z kusů masa za sklem.
"Ne. Ten vedle. Ukazuju na něj.", byla vytrvalá paní Váhavá a nákupní tašku dosud drženou v levé ruce si položila mezi nohy. Uvolněnou rukou si posunula brýle na nose.
"Ten?", usmívala se kustodka a asi sedm lidí přede mnou v řadě se začalo ošívat.
"Ano.", paní Váhavá zřejmě došla k cíli. Uf.
Jako správná kustodka měla řeznice na obou rukách natažené gumové rukavičky. Kus bůčku vzala do pravé ruky a začala maso prezentovat. Chovala se k prezentované části vepřového s opravdovou láskou. Tak jako kustod k obrazu od Jacksona Pollocka.
"Ještě zezadu, natočte to.", zavelala paní Váhavá.
Kustodka natočila.
"Hm, to je moc tučný. To já nemůžu. Mám pak vždycky střevní potíže. Můžete mi ukázat ten kousek vedle?", požádala a mně začalo silně kručet v břiše.
"Vedle nalevo nebo vedle napravo?", zeptala se kustodka a Pollocka uložila na jeho původní místo.
"Napravo", řekla paní Váhavá.
"Moje nebo vaše vpravo?", vyžádala kustodka bližší specifikaci.
"Tenhle", zaťukala paní Váhavá opět fialově nalakovaným nehtem na na sklo vitríny.
Kousek vepřového boku s kresbou masa a tuku vykresleného v pravidelných liniích černobílých kompozic od Vasarelyho vynesla řeznice v rukavičkách před zraky paní Váhavé.
"Hm. Tam je málo masa. Nemáte ještě jiné kousky?", bez obav a studu pronesla návštěvnice galerie, lehce se narovnala z předklonu a z hluboka se nadechla.
MÉ CHUTĚ SE ZMĚNILY V HLAD!
"Jste tady sama?", osmělil jsem se z konce řady zeptat paní řeznice.
"Ano.", odpověděla rázně a vzhledem k řeznické sekeře položené na porcovacím špalku za ní a s paní Váhavou před ní jsem už další otázku nepoložil.
"Tak teda nějakou krkovičku", prohlásila bezelstně paní Váhavá.
Každý ve frontě přešlápl z nohy na nohu a tak se řada lidí přede mnou lehce zavlnila.
"Prosím, vyberte si", pokračovala mile kustodka. "S kostí, nebo bez?", dodala.
"Radši s kostí." vyjádřila se paní Váhavá.
"Tak třeba tuhle?", nabídla řeznice kus masa červeného, jako by do něj rudou barvu napustil sám Lichtenstein.
"A nebo radši bez kosti, nebudu přece platit kosti, když chci maso. Vite?", obrátila se paní Váhavá na muže, který stál ve frontě za ní.
Netušila ovšem, že narazila na poměrně jadrného zástupce mužského pokolení.
"Já bych vám doporučoval hovězí.", řekl bez váhání a jakékoliv emoce vyjádřené grimasou nebo pohybem těla.
"Proč? Vepřové je méně zdravé, vite?", zeptala se ta, co nás všechny zhruba dvacátou minutu lehce zdržovala.
"Kráva ke krávě. S pupkem se shodnete spíš.", zaduněla galerií odpověď.
Marek Valiček
... vlastně je to stejný, jako když nasedneš na sáňky
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/10128/w230/Bf90159.jpg)
„...ten život strašně letí. Na podzim jsme byli na pohřbu Milanovi no a pak jsem přestávala potkávat Marušku v kšeftu a pic...holka už je taky v pánu. To je hned, milej zlatej.“ ... může bejt čtvrteční ráno pravdivější?
Marek Valiček
Na takový kraviny nemám čas
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/10128/w230/Bf90159.jpg)
Jsme jako cikáni, nebo jako světský. Ti kdysi taky putovali od města k městu, rozbalili svoje cajky a dělali, co bylo třeba.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/10128/w230/Bf90159.jpg)
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/10128/w230/Bf90159.jpg)
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/10128/w230/Bf90159.jpg)
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Další články autora |
Silné bouřky se přihnaly do Čech, pak řádily na Moravě. Hasiči odklízejí škody
Přímý přenos Meteorologové varovali, že se v neděli objeví velmi silné bouřky s přívalovým deštěm a krupobitím,...
600 °C a mix jedovatých látek. Proč prudce přibývá požárů solárních panelů
Premium V úterý hasiči zasahovali u výbuchu rodinného domu v Šonově na Náchodsku. Pravděpodobná příčina?...
ANALÝZA: Fiasko číslo 2. Jak se lhalo o Bidenovi a všichni to věděli
Premium Boj Joea Bidena s vlastní stranou a nápomocnými médii, jež ho vyzývají, aby zabalil boj o Bílý dům,...
Je to vážné, nad Bidenem lámou hůl už i sponzoři. Sám se nevzdá, náhrady jsou
Devadesátiminutová první předvolební debata mezi bývalým republikánským prezidentem Donaldem...
Cestující, upeč se. Řidiči autobusů MHD sbírají pokuty i za vypínání klimatizace
Premium O pětistovku z výplaty přišel minulý měsíc řidič Jiří, kterého kontrolor načapal, že v autobuse z...
Britský obrat v migrační politice. Nový premiér zruší deportace do Rwandy
Novopečený labouristický premiér Británie Keir Starmer po prvním zasedání nové vlády zopakoval svůj...
To se v japonském vlaku nesmí stát. Strojvůdce si zpíval, dopravce se omlouvá
Cestující na jedné z linek tokijského metra v úterý zažili netradiční jízdu. Z reproduktorů ve...
Vysoký věk má smysl jen ve zdraví. V cizině jsem začala od nuly, říká fitness manažerka
Seriál Po letech strávených ve světe fitness a sportu zakotvila Petra Tyrpeklová na pozici generální...
České turisty v Chorvatsku odvál na matračce vítr na moře, zasahovali záchranáři
Na neukázněnost českých turistů si stěžují záchranáři v Chorvatsku. Ti zasahovali v pátek u skupiny...
![Prodej rodinného domu, 80 m2, Brodce, ul. Rudé armády](//1gr.cz/u/free.gif)
Prodej rodinného domu, 80 m2, Brodce, ul. Rudé armády
Rudé armády, Brodce, okres Mladá Boleslav
3 990 000 Kč