Pěkný den nastane, když chlap v přecpanym metru vytáhne nůž

Tenhle text není určen lidem, kteří mají sluníčkáře za budižkničemy, lotry a další svoloč, která by zasloužila pořádně přes prsty.

Sexy může bejt i starej chlápek, kterej při cestě metrem z tašky vytáhne nůž...

---

Vagón metra se v tu chvíli hodně podobal teráriu, ve kterém si hoví různí ještěři. Chyběly jen větve a větvičky na lezení a cvrčci k žrádlu. 

Jedna z upocených se rozhodla proměnit v Carmen a mávala kolem obličeje roztaženým vějířem a frkala u této akce jako kobylka, která do kopce nad Slapy vytáhla sedm valníků naplněných po okraj hnojem.

Další dáma mlčela a lila do sebe z plastové lahve vodu, která zcela jistě nebyla zrovna daleko od bodu varu.

Chlapi si prachsprostě otírali čelo svým předloktím a pot z něj poté odkapával na podlahu vagónu.

Děti neskákaly, mlčely a neprudily.

Otevřená okénka vzbuzovaly naděje. Takové ty "marné románové naděje".

Koláče v tu chvíli lidé nevezli pouze v nákupních taškách, ale dost z nich transportovali přímo ve svém podpaží.

Léto jak má bejt!

Na Můstku do terár/vagónu přistoupil fešnej stařík. 

Šortky, bílé volné triko, sandály a sluneční brejle, které zcela jistě čajznul manželce, protože ty svoje (pánské) by musel dlouho hledat. Hipster jako vyšitej! S úsměvem v obličeji a na holé hlavě ani kapka potu!

Usadil se na volné sedadlo vedle mě.

"Dobrý den", pozdravil mě a ostatní ve vagónu naštval vším tím, s čím se mezi nás, zplavené ještěry, dostal.

Igelitovou tašku si položil mezi chodidla a ještě jednou zopakoval: "Dobrý den."

Nikdo neodpověděl, protože slova se v pusách zapatlaných horkem povalovala mezi zubama, jazykem a dásněma a ven se jim nechtělo.

Vlak se rozjel. Dusno narůstalo a pot se rojil násobnou frekvencí.

Hipster ponořil obě ruce do tašky a vytáhl z ní skládací nůž... Malá chvilka stačila k tomu, aby se v nabitém vagónu zablýskla ostrá čepel.

Lidi hipstera s nožem pozorovali celkem apaticky. Žádná panika, pouze zjevné odevzdání se situaci. Paní Carmen dál klidne frkala a rozháněla vějířem horký vzduch mezi ostatní cestující.

Poté sáhl hipster do tašky podruhé, vytáhl z ní pět jablíček, rozložil je po klíně a jeho nůž se do prvního vybraného jazyka zařízl. Vůně rozkrojeného jablka přebila smrad zpocených těl.

Jablko bylo rozkrájeno na čtyři dílky, z nichž hipster vykrojil jadřince, které hned snědl.

"Dáte si?", nabídl mi jeden dílek rozkrojeného jabka.

Neodolal jsem, usmál jsem se, vzal do ruky nabízený občerstvení a zakousl se do něj s obrovskou chutí.

"Kdo ještě?", pokračoval hipster v nabídce a zbylé tři dílky jablka nabídl kolem stojícím a sedícím z vlastní otevřené dlaně.

Počátečné váhání zahnal úplně normální instinkt. Lidé začali natahovat upocené dlaně a dlaň nabízeče osiřela. Osamocená ale nebyla ani minutu. Z klína sebrané druhé jablko prošlo stejným procesem jako jablko první: jadřinec hipster snědl a čytři dílky opět nabídl potřebným. Jen se po nich, paradoxně v tom lepkavu kolem, zaprášilo.

Lidé kousající do lodiček z jablek se začali usmívat a povídat si mezi sebou. Chroupali jabka a bylo jim lip. Líp tam, kde ještě před pár vteřinama nebylo k žití...

Chviličku poté, kdy bylo rozkrájeno a nabídnuto poslední jablko z hipsterova klínu vlak zastavil na stanici Dejvická.

Hipster složil nůž, čapnul do ruky igelitku a vystupoval z vagónu.

"Nashledanou." "Nashledanou a díky!" "Nashle.", začaly samy od sebe mluvit pusy pojídačů jablek i těch, na které se, bohužel, nedostalo. Všechny ty pusy se rozmluvily jen proto, že se staly svěžejšími díky jabkům jednoho staršího pána v dámskejch brejlích.

Rozdavač jablek se do vagónu jen na chvilku otočil a řekl: "Všem přeju pěkný den!" a vydal se na druhou stranu perónu, kam přijížděl vlak z Bořislavky.

Co se dělo dál si jistě umíte představit. Byl prostě pěknej den!