Pánská tanga skladem

Do dnešního dne jsem nepochopil chlapy, kteří přední část rozkroku zakryjou látkovým trojúhelníkem a mezi půlky zasunou šňůrku...

To, že si některý chlapi začali malovat nehty a tancovat v botách s podpatkama vysokejma jako lidský touhy a přání je už jen důsledkem jistého vyměknutí mužské populace. A fernet to rozhodně nezmění...

Nakupovat chodim, až když musim. A je jedno, jestli jde o chleba, zubní pastu nebo třeba spodní prádlo.

Gumy v pase na sadě před dávnem nakoupených trenek dávaly okolí jasně najevo, že se na bocích už neudržej a chodit s trenkama spadlejma pod rozkrok a bránícíma běžnému kroku je fakt votrava. Venkovní teploty ještě zdaleka nenahrávají out-fitu "na sprosťáka" a tak bylo třeba obstarat trencle nový.

Nový - volný, s knoflíčkem na poklopci a funkční gumou v kapse. Zdánlivě jednoduché...

"Elka, nebo emka?", dívala se na můj pas mladá prodavačka a já očima lítal po regálech za ní, ve které se pánské spodní prádlo zatím jen tak hala bala povalovalo a čekalo na nové rozkroky.

"Emka", specifikoval jsem detailněji první požadavek.

"Tak emka... a trenky, boxerky nebo slipy?", porcovala mě prodavačka dál.

"Trenky", odpověděl jsem bez váhání.

"Saténový nebo bavlněný?", zjišťovala prodavačka a mě napadlo, že saténový nosej snad jedině boxeři a chlapi z escort servisů.

"Bavlněný. Nějaký normální. Bez Batmana nebo značky zákazu vjezdu.", postupoval jsem k vytouženému nákupnímu cíli já.

"... a co se smajlíkama?", mrkla na mě žena za pultem.

Smajlíky jsem do dnešního dne nepochopil a zdá se mi, že jsem jedinej na planetě, kterej je ještě nikdy nepřidal do žádný smsky nebo mailu. Proč bych měl teda nosit smajlíka otištěného na látce kryjící mýho bimbasa? Navíc - smajlíka....

"Smajlíky fakt ne. Normální látku. Klidně barevnou. Ale hlavně volný!"

Prodavačka na mě mrkla, otočila se k regálu s nabídkou a zády ke mně pronesla: "No jo, bude léto, tak ať to pěkně dejchá, že jo?"

"No právě", lebedil jsem si v souladu s jejím prohlášením, "vidim, že jste ženská na svym místě", pochválil jsem tu, co mi zatím vybírala nové trenky a doufal, že jsem si tím zajistil co nejrychlejší obsluhu a vypadnutí z krámu ven.

"A co tanga? Ty jsou na léto ideální.", nenechala mě ani nadechnout a na pult vyložila něco, o čem bych předpokládal, že bude spíš krýt ženský klín, ale rozhodně ne všechno to, co v klíně běžně nosej chlapi.

"To je pánský?", optal jsem se se zjevnou nedůvěrou v nabízené zboží.

"Ano. Vidíte tu vypouklinu v klínu? Co by tam ženský asi dávaly?", usmála se na mě paní od pultu a prstama obou dlaní začala před mými zraky demonstrovat plasticitu materiálu, ze které bylo to "směšno" ušito. Odhadoval jsem, že do onoho prezentovaného klínu látky by se v pohodě vešel i meloun. A ten tak často nekupuju a když jo, hodim ho rovnou do auta, nebo do tašky. Pod kalhotama melouny fakt nenosim.

"Já rád zadek v teple.", dotkl jsem se poprvé v životě pánských tang s lehkým respektem, který nebylo možné přehlídnout.

"No, leda, že byste si je natáh obráceně.", smála se už na plný pecky prodavačka a já se stále nedočkal požadovaných pánských trenek.

"Helejte, mně je třiapadesát a dětskou hru na přebírání bavlnek ten můj šikula nikdy nezvlád. Moh bych vidět ty trenky?", vrátil jsem se k důvodu, kvůli kterému jsem otevřel dveře obchodu s pánským spodním prádlem.

"S váma je sranda", řekla, když se postupně vychechtala z mojí poznámky o tom, že můj penis si s bavlnkovou šňůrkou nepohraje...

"Zdvojenou gumu?", padl další dotaz, který měl usnadnit předložení nabídky.

"Měkkou.", upřesňoval jsem dál já.

"Takže dáme měkkou a zdvojenou.", poznamenala zkušená harcovnice a začala na pult vykládat jedny trenky za druhejma. "Sáhněte si.", vyzvala mě slovně i naznačením mimikou v obličeji.

Projel jsem jako zkušenej fetišista dlaněma trenky, který mi padly do oka mezi všemi těmi vystavenými přede mnou.

"Sem si řikala, že si sáhnete na tyhle kostkovaný.", zabroukala si spokojeně obsluha. "Ty sou báječný. Dobře dejchaj, jsou volný a mají dva švy na zadních stranách. Takže jsou pohodlný.", dostalo se mi konkrétního popisu části pánského oblečení.

"Dva švy?", vyjelo ze mě překvapeně, protože jsem v mym životě nic takovýho o trenkách zatim neslyšel.

"No, přesně tak. Nezařezávají se.", dostalo se mi poučení, které mi udělalo radost. Do zadku zařízlý trenky jsou totiž horší než omylem loknutý zkyslý mlíko.

"OK. Tak teda tyhle kostkovaný, nezařezávající, pětkrát.", udělal jsem konečně finální objednávku.

"Aha", zarazila se prodavačka, "pět krát. Ale to já nevím, jestli budu mít pět emek. Moment, prosím." a začala se přehrabovat v šuplíku ukrytém v pultu. "Jinej vzor v emku byste nechtěl?"

Už jsem měl trenek plný zuby. Původně jsem myslel, že vlezu do krámu, řeknu "tyhle emka trenky pětkrát" a za pár minut jsem zase v trapu.

"Tak tam klidně dejte nějaký elka.", ustoupil jsem v požadavku na velikost.

"Má bejt horký léto?", podívala se na mě prodavačka a rukama pořád šmejdila v šuplíku.

Jsem hovornej, o tom žádná, ale v tématu "trenky" se zdržuju pouze okrajově v době nutnosti - tedy ráno - když je natahuju, sem tam přes den - když je stáhnu na půl žerdě a večer - kdy je stáhnu úplně a hodím do koše se špinavým prádlem. Větší prostor trenkám v mym životě nedávám.

"Netušim, jestli má bejt horký léto, ale moc bych si to přál.", poznamenal jsem a mezi čtyři kostkovaný emka padlo jedno kostkovaný elko. Nákup trenclí se, bohudík, blížil konci.

"Naši kartičku máte?", pronesla zaklínací formuli všech současných obchodníků žena za pultem.

"Nemám a nechci. Chci jen těch pět trenek a fertig.", byl jsem nákupem totálně vyčerpanej.

"To byste ale měl po několika nákupech výraznou slevu na nákupy další.", usmála se na mě paní a jedny trenky za druhejma házela do tašky s nápisem "Ráj prádla".

Pak párkrát ťukla prstem na display pokladny a řekla: "Dvatisícedvěstěpadesát" a kasa cink...

Kdyby v tu chvíli stál u pultu nahej Zeman, zasáhlo by mě to míň. Soustředili jsme se na typ, materiál, gumu a švy a mě nenapadlo se podívat na cenu jednějch trenek.

"Ty se snad sami perou, žehlej a následně skáčou i do skříněk, když stojej takovej majlant, ne?", řekl jsem překvapeně a snažil jsem se bejt vtipnej, když jsem z kapsy kalhot vytahoval jednu bankovku za druhou a pořád jich bylo málo.

Prodavačka postávala u kasy, stále obklopená fotkama chlapů v životní velikosti navlíknutejch do různejch pokrývek jejich rozkroků a vlídně se usmívala. "No, to ne, ale kryjou přece vaše chlouby, ne?", neodpustila si mírnou ironií.

"A vaše potěšení...", neodpustil jsem si mírnou ironii pro změnu zase já.

"No...jak kdy.", podotkla krátce, když si přes pult brala všechny peníze, který jsem po kapsách vyštrachal.

"Ještě vám teda přidám letáček...", dodala a do tašky s nápisem "Ráj prádla" vsunula info, že pánská tanga jsou skladem! Pak jsem z krámu konečně vypad.

Pár let zase pro trenky nemusim, ty nový se nebudou zařezávat a pánská tanga jsou skladem.