... pak si musim navlíct kolem boků šňůru s banánama a na bradavky přilepit cingrlátka...

"Co bych asi tak pár dní před MDŽ dělala? Okopávala karafiáty?", odpověděla mi poněkud uspěchaně Zorina na můj ranní dotaz přes mobil.

Slunce svítilo, tráva byla stříbrná noční omrzlinkou a Stella začala hárat.

V mobilu jsem při hovoru s mámou slyšel zvuky z kuchyně. Jako by se něco škvířilo na pánvi.

"Co děláš v kuchyni?", zeptal jsem se přímo.

"Jak víš, že jsem v kuchyni? Ty mě vidíš? Asi sem na mobilu zmáčkla nějaký to video, nebo co?", lapala Zorinu zvědavost.

"Slyšim.", odpověděl jsem krátce.

"Ahááá. No, co dělám? Vařim si pleťovou masku, abych byla na MDŽ fešná.", dostalo se mi konečně vysvětlení a představoval jsem si, jak mutr postává v bílém laboratorním plášti s rouškou přes pusu v kuchyni, která se proměnila ve vývojové centrum kosmetického ústavu.

"Z čeho to kuchtíš?", pokračoval jsem.

"Z droždí.", odpověděla vědkyně krátce a moje představy o laboratoři vzaly za své.

"Nejsem žádná Henrieta Fondová, abych měla prachy a čas na ty krémy L orál. A taky mám za to, že na milej ksichtík bohatě stačí droždí.", pokračovala máma.

"Jane, mami, Jane.", poupravil jsem křestní jméno paní Fondové. " A "L´Oréal", ne orál...to by sis taky mohla příště pěkně naběhnout."

Chvilku ticho.

"No...mě to taky přišlo dost přitažený za uši.", hlesla máma.

"Za uši? Orál? Ty mě, Zorinko, fakt bavíš."

"No to sem ráda, že pobavim. Ale víš, kolik bych mohla mít za jeden ten krém droždí?", udělala Zorina mohutnou dramatickou pauzu, "...jednu určitě plnou igelitku, bůh ví, jestli ne dvě! To je ti peněz za jeden krém. Dyť to musej míchat v kýblech.", ulevovala si mutr slovo po slově.

"Míchaj to určitě v tancích.", rozvíjel jsem diskuzi.

"Nemyslíš ty s laufama, že ne? Myslíš cisterny.", nenechala diskuzi vlažnou ani Zorina.

"No tak v cisternách.", poddal jsem se.

"Sem si řikala, že by tim promazávaly panty v náto tankách.", motala matka slova a zkratky jak jí pusa narostla, "tak řekni rovnou v cisternách a je klid.", poradila mi.

"Už jsem to řek - v cisternách, když je teda libo.", zopakoval jsem již řečené.

"V cisternách...", zasnila se mutr. "To bych do takový mohla tim hornim víkem skočit každý ráno do krému šipku uplně nahá."

Představa, jak moje matka skáče nahá šipku do krému L´Orál mě vyhecovala.

"A mohla bys tam klidně i šnorchlovat.", povzbudil jsem Zorinu k dalším fantaziím.

"Hochu, to by mi ten šlauch asi klouzal z huby - jak by byla mastná. Na šnorchlování bych to neviděla.", zapudila máma logicky moje úvahy.

"Ale to množství krémíčku.... Umíš si to představit?", byla zase Zorina v sedmém nebi.

"To bych měla na celej život a eště by po mě zbylo, až umřu, i na ostatní.", zakončila skoro funébrmelodií úvahy o potápění v nočním krému mutr.

"Počkej chvíli, se mi to nějak přichytlo....", zaslechl jsem po dosnění mojí mámy a poznal, že mobil byl odložen na některou část kuchyňské linky.

Zvuky rejdění dřevěné vařečky po dnu pánve byly snadno rozeznány.

"Do prdele!", zaznělo mohutně celou kuchyní a část té zprávy se slyšitelně dostala i do mých uší.

"Mami....?", zkoušel jsem navázat spojení.

"Do prdele tmavý.", sílilo napětí v kuchyňské laboratoři pro přípravu pleťové masky.

"No...", ozvalo se po zvuku, který jasně dával najevo, že byl mobil opět uchopen do dlaně laboratorní Zoriny.

"Tak víš co?", hučela jako piliňáky.

"Tuším.", odpověděl jsem plaše.

"Tak se mi ta celá pánev štrejchla a kdybych si to, co v ní zůstalo namazala na ksicht, tak si k tomu ale pak musim navlíct kolem boků šňůru s banánama a na bradavky přilepit cingrlátka."

Vůbec, ale vůbec jsem netušil, kam Zorina míří. Řítila se na mě zřejmě nějaká další katastrofa, kterou bude lehko přiřadit k začínajícímu hárání Stelly.

"Šnůřu s banánama a na bradavky přilepit cingrlátka? To dokáže pleťová maska?", křičely ze mě jedna otázka za druhou.

"No. Je to celý černý jak vix, hochu. Tady s tebou kecám vo skákání do krému - a ty mě ještě hecuješ, abych šnorchlovala - a nehlídám droždí. Takže kdybych si to připálený namazala na ksicht, tak sem jako ta... no ta...Josefína... Bejkrová."

---

Matka s droždim přilepenym na obličeji, se šňůrou banánů kolem pasu a na bradavkách zavěšený cingrlátka...

Takhle si představuju spokojenej důchod.