Obři musej čurat i v době půstu

Dramatický příběh s až andersenovským mrazením v zádech můžete zažít i na veřejných záchodcích. Ale pozor - pouze pro otrlé!

Nějak jsem nevzládl vlastní mysl a nechal se svést všemi těmi řečmi o půstu před velikonočním pondělím. Každé ráno zaleju horkou vodou směs čaje, který si říká "Detox". Překvapilo mě, že vůbec neni hnusnej (jako ostatní čistidla našich těl) a tak ho do sebe ve velkém množství pouštím každé ráno horem. Logický teda je, že část z něho musí odejít - dolem. Jinak by se nekonal detox, ale klasické nalejvání čajem.

Díky této ozdravující kůře jsem ve vyšší míře než je obvyklé nucen při pochůzkách Prahou vlítnout na veřejná odlechčovadla a mít tak radost, že se čistím a že budu zdravej, silnej a možná i pěknej. Možná...

Včera kolem poledne jsem byl potřebou přepaden na Andělu. Tady je to brnkačka. Nakupujícím závislákům vycházejí chrámy spotřeby vstříc ve všech ohledech. Tedy i v potřebě tak lidské, jako je "spodem".

Libě jsem se vydetoxoval a přešel jsem do místa, kde si někteří z nás po výkonu omejou ruce. 

Nespěchal jsem, voda tekoucí z kohoutku byla přijemně teplá a emulze, kterou jsem pustil mezi prsty mých dlaní byla kupodivu nevonící po mandarinkách nebo kokosu, ale voněla úplně obyčejně po mejdlu.

V zrcadle přede mnou jsem zaznamenal příchod obra za mými zády.

I obři musej čurat.

Chlápek to teda byl pořádnej. Košíkovou zřejmě hrál už v předškolním věku a do místnosti s umyvadly dorazil v mírném předklonu. Futra vstupních dveří by ho jisto jistě jinak skalpovaly.

Naše pohledy v zrcadle se setkaly v okamžiku, kdy se zmateně rozhlížel kolem a mumlal přitom nějaká slova v řeči, kterou jsem nikdy v mym dlouhym životě neslyšel.

Znělo to nějak takhle: "bluehelej holdal jou..."

Obr byl vylitej jako kropicí konev a oběma rukama se snažil rozepnout poklopec přímo v umývárně.

Mluvit na něj nemělo cenu. Jazykem jeho kmene jsem nevládl a docela mě pobavilo, když pádu opravdu rozměrného těla zabránil náraz obrova čela o stěnu nad bezdotykovým sušičem rukou.

Moje ruce stále dlely v až hinduistickém rozpoložení pod tekoucí teplou vodu s dotyky voňavého mýdla. Pohled do zrcadla, ve kterém se odrážel celý ten příběh, nebyl v tu chvíli možné nasměrovat kamkoliv jinam. Nešlo se nedívat.

A najednou...se obrovo pohlaví, kompletní - tedy i s příslušenstvím, které mužům naroste pod penisem, objevilo ve škvíře původně určené pro ruce a sušička spustila svůj obvyklý proces.

Nastala apokalypsa!

Vypouštěný teplý vzduch sušičky mával obrov(sk)ým pohlavím muže a ten, zřejmě pod vlivem "příjemna" začal také detoxovat. Opravdově, až nehorázně mocně detoxovat.

Vzdušné víry rozkmitaly jeho detox únik do všech možných stran umývárny. 

Sušička jela na plný výkon, stejně jako byl na plný výkon uvolněn ventil obrovy potřeby.

Specialisté z oboru parfumerie nazývají úkaz, kdy se prostorem rozvoní valéry vůní pomocí drobounkého rozprášení kapaliny, "mist". Nikdy jsem nepochopil, proč tak machři na vůně nazývají styl vůně, když v překladu z angličtiny je "mist" hnojem, mrvou, lejnem nebo trusem.

Ve včerejším případu nešlo vůbec o "mist cashmere" od DKNY a už vůbec ne o  "Victoria´s Secret mist". Tajemství ani kašmír se nekonaly. Jediný, co se "konalo" bylo rozprašování alkoholem silně detoxovené moči obra od jeho bezprostředního okolí za spokojeného mumlání ulevujícího si... The real mist!

Sušička hučela a obr s aktuálně nízkou rozpoznávací schopností se tvářil blaženě.

Moje ruce byly omyté, já vyplašený, a zároveň na výsost saturovaný příběhem, který se kolem mě tentokrát vyloženě šmrncnul...

Pak se obr od přístroje, s bezvadně zacákaným okolím rozkroku a s pinďourem a vším kolem něj volně loženým z poklopce kalhot, přesunul k umyvadlu.

Stal jsem se totálně konsternovanou myší v blízkosti nenažranýho hada. Skoro jsem se nehnul. A samozřejmě jsem dělal, že jsem si ničeho nevšiml... Šlo to ztuha!

Poté obr jedním zkušeným tahem před zrcadlem vrátil jeho chlapský motor zpět pod kapotu kalhot, zatáhl zip a ruce strčil pod kohoutek, ze kterého začala téct teplá voda přes obrovské obrovy dlaně.

"Tak, eště omejt a du", řekl obr sám sobě do zrcadla už česky, vytáhl ruce z umydla, mohutným pohupováním z nich uvolnil zbytky vody po mytí, rozhlédl se kolem sebe, zaregistroval sušičku a obě dlaně do ní vložil tak, jak ukládají instruktážní obrázky na sušičce vylepené.

Sušička se opět dala do činnosti, ale to už vím jen podle zvuku, protože jsem prchnul.

Procházel jsem obchoďákem k východu a lidi kolem si mohli myslet, že jsem totálně mimo. Úplnej magor, kterej se směje chvílema hodně nahlas...

Půst začíná...