... jako když z penálu vysypeš pastelky

Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...

Stačí pár hodin letu a ze zasněženého studeného Česka jsme se zase ocitli pod rovníkem.

Den i noc jsou tady bez ohledu na měsíc v roce stejně dlouhé, půvabně štíhlé i prdelaté ženské chodí zahalené a chlapi na plážích vydávající se za Masaje jsou schopni vám prodat i pastičku na myši nebo mýdlo s jelenem...

Nám se tu líbí. Líbí moc! Tak moc, že jsme po zkušenostech z předloňského týdenního pobytu na ostrově Nosy Be protáhli naše poslední "poflakocestování" po Zanzibaru na celých 15 dní.

Já totiž nemám rád Vánoce a konečně se nám daří se jim vyhnout tak, že před nima utečeme.

Základnu uděláme ve vybraném resortu, ze kterého prcháme na vejlety po ostrově. Pronájem klimatizovanýho auta s řidičem, který ví kam chceme, doveze vás tam v pořádku, domluví s vámi hodinu a místo odjezdu zpět - to je přesně to, co potřebujete, když nechcete promarnit dovolenou u bazénu s koktejlem v ruce.

Hotelové resorty... jsou to takové Potěmkinovi vesnice. Autobus, kterej nás vezl opravdu leckdy tankodromem z letiště do hotelu míjí vesničky kolem silnice. Jednoduché domky, plechové střechy (v tom hicu!!!), ušlapaná hlína, veselé kozy s ostrými kopýtky poskakují po smetištích společně s malými veselými dětmi bez bot. 

Mezi všemi těmi vesnicemi po cestě neustále chodí lidé. Hodně z nich na boso. Postavy těch lidí jakoby plují vzduchem. Jdou lehce a ženy při chůzi kvetou. Některé se pohybují až s pocitem fatamorgány, i když mají na hlavě posazený lavór a v něm pytel s čímsi. Jsou jako víly. Jen jinak - než víly naše - oblečeny. Pryč s fádností a upjatostí. Zanzibarské víly jsou barevné jako rozkvetlá letní louka, jakou jste ještě neviděli.

Fialová střídá žlutou a ta se v lehounkých mesaliancích otře o karmínovou, která se po pár vteřinách sblíží se sytou černí. Sytá čerň na splývavých šatech muslimek ze Zanzibaru naopak hodně ráda kamarádí s látkou, která je nenasytná. Jedna barva jí prostě nestačí. Chce víc. Chce duhu. Chce vzory! Touží po motivech zvířat a rostlin a dokáže je do sebe nasát v tak úžasných kombinacích barev, až si chvílema musíte promnout oči, slanou vodu z nich zachycenou na prstech olíznout a z odsunutého okénka hodně starýho mikrobusu do sebe nechat nalétávat dusný horký vzduch, který když poprvé v životě ucítíte, musíte se za ním vracet. Nedá vám to...

Musíte se vracet do míst, kde ženy vypadají jako pastelky vysypané z penálu.

Musíte se vracet do míst, kde ve vodě vydržíte stejně dlouho jako v době, kdy jste byli dětmi. Prostě až do chvíle, nebo dokonce až za chvíli, kdy se vám na bříškách prstů udělají varhánky.

Musíte se vracet do míst, která jsou plná milých lidí. Lidí, kteří se za brány tamějších Potěmkinových vesnic nedostanou /pokud tam nepracují/ a přesto žijou svůj život v pro nás až nepochopitelných podmínkách v pokoře a úsměvem.

Musíte se vracet do míst, kde můžete vzít s velkým respektem do ruky kokosového kraba (a jeho majiteli zaplatit dolar...). To si nemůžete nechat ujít.

Musíte se vracet do míst, kde vás čas zastaví tak, že stačí sednout na písek bělejší než nevinnost a nohy ponořit do vody z kraje lehounce bleděmodré s pomalým přechodem do barvy vltavínu prosvíceného sluncem. A jen tak sedět, pozorovat lidi kolem, černošské rodiny s boubelatou mámou a nádhernejma dcerama - jak po sobě ve vodě cákaj a smějou se a dlouhé černé vlasy dcer se při ponoření rozloží kolem jejich hlavy jako zlověstná chapadla medúzy.

Musíte se vracet do míst, ve kterých vás obklopí parta místních grázlíků aby vám řekli: "Jumbo" a prohlíželi si vás jako sněhuláka. Oblečeni do potrhaných kalhot po starším sourozenci, na nohou gumové sandály často rozdílných velikostí, přes tělíčko triko od Gucciho od nějakého turisty a kudrnaté černé vlasy, silné a husté tak, že by o ně šlo brousit špičky ořezaných tužek. A oči...to nejsou oči, to jsou ty zálivy v Indickém oceánu. Jen nejsou modravo zelené, ale sytě hnědé. Tůně Zanzibaru.

Musíte se vracet i kvůli talířů, které v těch místech nabízejí přímo vesnickou tancovačku chutí a vůní.

Musíte se vracet. Prostě musíte. 

Kvůli lidem, kvůli vlhkému vzduchu, kvůli plážím, které opravdu existují (i když v různých katalozích a dokumentech vypadají k neuvěření). Musíte se tam vracet kvůli palmám, kvetoucím keřům a motýlům. Musíte se tam vracet pro ponoření mezi korály a rybky barevnější než ten nejbarevnější silvestrovskej ohňostroj. 

A musíte se tam vracet pro to tempo tamějšího žití. 

Hakuna matata! Všechno bude dobrý. Žádnej spěch. Hezky v klidu. Hakuna matata.

---

Asante, Zanzibar. Asante sana! Hakuna matata. Tutaonana!