Néjá a kousek vlny z rozpáraného dětského svetru
Každý z nás, ať arci lotr kluk, nebo pihovatá holka s culíkama, jsme měli svého Néjá. Moudří si ho opečovávají i v dospělosti. Néjá je důležitý jako nedělení načechrané buchty nebo pondělní okoralý krajíc chleba.
Můj Néjá byl celý dřevěný a hladký. ... a velký tak akorát do dlaniček skromných jako boží milosti.
Můj Néjá měl na hlavě dřevěný klobouček a pokud mě pocity neklamou, žlutý byl jako oko v bílku, když si vejce začne lahodit na pánvičce s jemně bublajícím máslíčkem.
Tělo mého Néjá mělo tvar s láskou zastřihávaného cypřiše. Cypřiše šmikaného do tvaru kužele, jehož špička byla zaražena do hlavy pod klouboučkem žlutým jako to oko v bílku.
Hlava mého Néjá byla obyčejná dřevěná nebarvená kulička s dvěma modrýma tečkama namísto očí, rovnou tmavou čárkou znázorňující nosík a červeným půlobloučkem, který se nepřestával usmívat.
Můj Néjá měl jen jednu nožičku. Zato fest silnou. Vlastně takový váleček jenom, kterej byl vraženej do dřevěné destičky. Néjá stál na dřevěnýmu prkýnku.
Zato ručičky...! Ručičky měl Néjá hned dvě. A pěkně vystrčené před sebe. Dva špalíčky, do hladka vybroušené do tvaru válečků, byly přilepeny k cypřišovému tělu. Kdyby měl Néjá ručičku jen jednu, klidně byste si ho spletli s vesnickou pumpou.
Můj Néjá měl ručičky dvě a na jejich koncích... zavěšené stříbrné řetízky, na kterých se neposedně pohupovaly dvě zabroušené skleněné kuličky. Kuličky se nepohupovaly jen tak pro nic za nic. Kdepak...
Kuličky na řetízkách zavěšených na rukách Néjá totiž svými hranami cinkaly o takový fórichtung, upevněný na dřevěném prkénku před ním.
Na malém dřevěném kvádru seděla usalašená kovová minimistička. K dřevěnému kvádru byla napevno přibita malým stříbrným hřebíčkem přesně do středu mističčiny hlavinky.
A když se spolu mistička s kuličkami potkaly, rozplývalo se okolím slabé cinkání, které ťukalo o dosud tichý vzduch. Zvuk to byl jemný jako kůže na hřbetech dlaní starých babiček.
Zrod tohoto zvuku ale vyžadoval pohyb celého toho dřevěného Néjá. Proto měl Néjá kolečka, přece!
Čtyči dřevěná hladká kolečka, takže Néjá bylo kromě bubeníka i autíčkem.
Zázrak.
A jako kluk, kterej spíš šmatlá, než chodí, jsem mého Néjá posunoval, strkal do něj a vztekle třískal, když zrovna Néjá nehrál, jak já jsem pískal.
Třískal jsem do něj, házel na stěnu a další podobné zlotřilosti patřící k té době. A Néjá? ... ten se pořád usmíval.
Když byly moje nohy v kondici, opatrně jsem ze země nabral do dlaně malé jako boží milosti konec vlny z klubíčka z mého rozpáraného svetříku.
Svetřík dosloužil, byl rozpárán a k němu přidána další vlna a spolu pak při aktivaci jehlic v babiččiných rukou společně vytvořily svetřík další.
A kus takové vlny babička přilepila leukoplastí k dřevěnému prknýnku pod Néjá a spojila mě s ním kouskem vlny, která mně kdysi hřála miminkovská prsíčka.
Jakmile jsem si byl jistý, že se moje vlna v mých dlaničkách "uchytla", rozběhl jsem se obejvákem a frrrrrrrrr .... Néjá jel za mnou ve svým dřevěným autíčku, smál se voňavě svojí dřevěnou pusou a jeho ručičky s řetízkama v nich mlátily o cinkátko jako o život. Co o život?! O životy.
O životy všech těch, kteří mě z výšky sledovali a smáli se u toho a měli ruce v bok a přemýšleli o lecčems. O takovém tom lecčems, na které prostě v daný době nemůžete ani pomyslet.
Nejdůležitější totiž v tu chvíli je, že Néjá cinká a jede za mnou. A já si to ve svém rozcinkaném běhu namířím do kuchyně. Do kuchyně, kde je lino a Néjá bude klouzat. Do kuchyně, kde se prošmejkneme kolem vrnící lednice, a hlavně do kuchyně, do které se Néjá musí zavěšený do vlny z rozpáraného dětského svetru dostat přes práh...
Prsk.
Néjá zmlkne. Leží na boku hned za prahem do kuchyně. Umírá. Necinká. Jen tak tam polehává a i když se pořád směje, vím, že musí zase vstát a jet a cinkat.
A to se už k Néjá odněkud shora sklání dospělá ruka a chce mu pomoct zpátky na kolečka.
"Né! Já!", zakřičím z plna hrdýlka. Hrdýlka ještě pořád úzkýho jako obava a dospělá ruka se stáhne zpět.
"No tak ty. No.", slyší zřejmě moje uši, ale mozek si tyhle slova zatím přebírá jako pobroukání samice po úspěšném nakojení celého vrhu.
Jedna dlanička pořád svírá konec vlny z rozpáraného svetru a druhá s malým umem sbírá Néjá z polohy na boku a staví ho zpátky na všechna jeho čtyři kolečka.
Zatím ticho.
Ale pak se rozeběhnu. Nedívám se za sebe, jen klopýtám dopředu a pouze moje uši kontrolují okamžik, kdy se za mnou zase nebesky rozezvoní...
A když se ten zvuk vrátí, zase běhám dole pod těly dospělých a oni se smějou a Néjá cinká a já ... na tohle všechno na víc jak padesát let zapomenu.
Zapomenu na Néjá. Zapomenu na vlnu z rozpáraného dětského svetru. Zapomenu na pohledy dítěte směrem k dospělým. Zapomenu na andělské cinkání.
---
... ale pak jdu jedno ráno pro mlíko a před mnou jde do kopce babička s vnukem a ten má v ruce provázek s autíčkem na jeho konci.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....