Lidi by měli mít možnost cestovat. A cestovat sem tam úplně sami - odkázáni jen na sebe samotné, své znalosti a dovednosti.
Putování s cestovkou je něco jako když dítě vede do školy dospělý člověk.
Takto vedenej cápek nemá vlastně nic na starost. Na přechodu prcka dospělý zastaví, cestou ho uklidňuje v tom, že dnešní den bude fajn a před vpuštěním do školní budovy mu ještě naposledy zkontroluje zapnutý knoflíček u košile a ujistí ho, že ve dvě odpoledne na něj bude čekat u kandelábru před vchodem.
Většinu času dovolený s cestovkou lidi "užijou" v resortu, kde je hotel nakrmí, osvěží v bazénu a večer si s nima zablbnou místní animátoři, což mi na celý cestovkový štrapáci přijde úplně nejstrašnější.
Kdo na vlastní kůži zažil naducené paňmámy při vodním aerobiku v hotelovém bazénu, ví dobře, co mám na mysli.
Zemi, kterou se rozhodnete navštívit, z lehátka pod palmou nebo po plátkovém sýru naservírovaném k snídani nepoznáte. O tradičních řeckých, španělských, finských, portugalských, italských i dalších večerech ani nemluvě.
Pořádně nepoznáte ani lidi ze země, do které jste na krátkou chvíli vnikli, pokud vás bude naučeným gumovým úsměvem zdravit pouze pokojská, recepční nebo obsluha v jídelně.
Taková dovolená je klasickej zevling. Možná si odpočinete, určitě si zaplavete a dobře si naplníte břicha. A taky sem tam při odjezdu dostanete od hotelového fotografa báječný fotky, kde budete stát štajf u vodopádu v recepci hotelu nebo "srandovni" fotku jak frčíte s rozpřaženýma rukama i nohama na místním tobogánu.
Nezasloužíte si něco víc?
Kupte si letenku nebo jízdenku, hoďte na záda pohodlnej batoh, naplňte ho jen tím opravdu potřebným a vyražte sami do míst, o kterých už léta sníte.
Spoléhejte se na sebe samé. Mluvte, i když blbě, anglicky, německy nebo francouzsky. Nečekejte na přeložení toho, co chcete říct. Použijte při mluvení ruce a nohy. Nakreslete na kus ubrousku z restaurace to, co nedáte dohromady slovem. Nestyďte se. Vždycky můžete jenom získat!
Všímejte si lidí na ulici. Pozorujte spolucestující v městských autobusech a tramvajích. V hospodách a barech nascanujte při příchodu do nich obsahy talířů a málokdy se spletete ve vaší vlastní následné objednávce.
V parcích a na plážích poslouchejte, co si lidé říkají. Nemusíte jim rozumět slovo od slova, už z výrazů tváří a gest poznáte, kdy je pohoda a kdy dochází k rozporům.
Neváhejte a neotálejte. Každá minuta, kterou na cestě neřídí cestovka, je minuta k nezaplacení.
Vnímejte rozdíly a ochutnávejte jinakosti.
Straňte se davům vedených pánem nebo paní s deštníkem zvednutým nad hlavu. Nebuďte další stádní ovcí!
Zastavte se ve chvíli, kdy sami chcete. A jen tak čumte kolem dokola a kousejte přitom do jablka, které jste si sami koupili na místním trhu nebo utrhli ze stromu, který vám dal na pár minut příjemný stín.
Nenakupujte v obchodech a neplňte igelitky zbytečnejma hadrama. Sbírejte kameny, peříčka a vstupenky do galerií. Investujte především do svého mozku a srdce.
Nehlídejte slevy. Nákup do srdce vás nebude stát ani floka.
Buďte na pár dní v roce tím nejpřirozenějším samým sebou. Se všemi chybami, o kterých víte, nebo které se náhle objeví, ale i se vším dobrým, co ve vás je.
Seberte odvahu a dostaví se radost!
Cestujte volně a staňte se boháčem, o kterém Forbes nemá ani šajn.
