Jenom v krátkosti o tom, že stáří s sebou sem tam nepřináší tak často zmiňovanou moudrost. Moudrost se prostě se stářím v některých případech míjí.
K seniorům mám respekt.
Žili jak nejlépe uměli, pracovali, vychovávali děti a dělali, stejně jako ostatní, všechno pro to, aby byly jejich životy k žití. Ne k přežívání.
Narodil jsem se, vyrůstal a dospěl v období "vlády jedné strany" a tak vím, co se tehdy dělo. Přežívání bylo eufemisticky nazýváno "lepšími zítřky". Lepšími zítřky - jak pro koho.
Politické represe, lži o výkonu ekonomiky, zašlapávání duchovního života, omezování pohybu lidí, cenzura, podlézání vlivným, skrytý rasismus k menšinám, zašlapávání lidské důstojnosti.
To všechno a mnoho dalšího nebylo možné nevidět.
Lidé buď zavírali před tím vším oči, nebo - ti bezpáteřní - naskočili do vlaků lží a sami se na jejich konstrukci aktivně podíleli.
A pak konečně "přišel" listopad 89 a tehdejší dospělí i mladí se dali dohromady a v listopadové euforii jsme měli za to, že lež zůstane navždy lží. Měli jsme za to, že každý soudný člověk odsoudí jednání ve stylu komunistického režimu sám v sobě a že lži a nenávist nebude mít v Česku místo.
Mýlili jsme se. Bohužel.
I v roce 2021 se najdou takoví, kterým jako by se po minulosti stýskalo.
Například rasismus (ztmavla mi obrazovka - rozuměj "ocenění byli, proboha, černoši") a lži (např.o tom, jak fajn se měli muklové v příbramských uranových dolech, protože měli "jistou práci a jídlo za ní") u některých seniorů, kteří by měli být vzhledem k věku těmi "moudrými" stále přežívají.
Člověku je z takto moudrých často smutno.
Marie Šípková
