Můj milý Arnolde Ličko

Tenhle blog píšu speciálně pro Tebe. Nebudu ve svém textu tak ironický, jako jsi Ty v diskuzních příspěvcích pod mými blogy. Chci ti opravdu pomoci.  

Vůbec netuším, čím jsem si získal Tvoji náklonnost, která je opravdu obdivuhodná. 

Ale vím, že se mohou sem tam v našich životech objevit jevy, které jsou neovlivnitelné. 

Zřejmě to byla láska na první pohled, respektive na první přečtení a není tedy v Tvých silách pochopit, že specifická závislost může být i pouze jednostrannou aktivitou. Nepříjemnou a nebezpečnou.

Lékařská terminologie popisuje tuto situaci jako OCD - obsedantně kompulzivní poruchu.

Člověka s touto poruchou pronásledují nepříjemné myšlenky a nutí ho neustále něco kontrolovat, nalézat a ujišťovat touto činností sám sebe, že je vše v pořádku.

Co teď s tím?

Mám pro Tebe dobrou zprávu. OCD je možno léčit!

---

Pokud jsem se v diagnóze zmýlil (nejsem vystudovaný lékař), jsou tu další varianty.

1/ Do života se nám vetřel hloupý člověk. Tady pozor! Hloupost se léčit nedá.

2/ Do života se nám vetřel zlý člověk. A to je ještě horší, než člověk hloupý. Zlobu je možné ovládat, ale na to člověk prostě musí tzv. mít. Takže, v Tvém případě, opět neléčitelné.

3/ Do života se nám vetřel šašek. Ale ne každý šašek je chytrý, jako pověstný Žito. Přirovnat Žita k Arnoldu Ličkovi bych se opravdu neodvážil.

4/ Do života se nám vetřelo něco unikátního, o co by se měli začít zajímat specialisté ve všech oborech. Jsem si jistý, že by například dokument o Tobě natočila v dokumentech skvělá BBC.

Moc bych si tedy přál, aby šlo opravdu jen o OCD zmiňovanou v první části mého blogu.

Pak bych měl naději, že se začneš po určité fázi léčby chovat jako dospělý člověk, kterému se ulevilo a může fungovat i tak, že na sebe nebude muset neustále stahovat pozornost. Musí to být opravdu vysilující.

Zvaž možnosti, milý Arnolde.

S úctou Tvůj oblíbený bloger.