Maj žížaly sestřenice?

Otázka, na který by vyhořel nejeden nejchytřejší Čech. Otázka, kterou si za celej život jen tak nepoložíte. Ale jak to teda je?

Táta v tramvaji seděl a synáček u něj stál, rukama se držel tyče, čepici měl naraženou až přes obočí a nudil se. Táta si četl noviny.

"Tati?", nepřítomná otázka směrovala spíš z okna tramvaje ven, než k chlapovi, kterej seděl těsně vedle stojícího kluka.

"No?", táta při reakci na oslovení nestáhnul oči z řádků novin.

"Maj žížaly sestřenice?"

Spíš bych i přes vlastní totální nemožnost pochopit otázky o autech vyjíždějících rychlostí XY z bodu A do bodu B odpověděl na to, kdy bude auto v bodě B, než na to, jestli mají žížaly sestřenice. Proto jsem čekal na vysvětlení toho, kdo tazatele zplodil.

"Cože?", noviny zašustily na otcově klíně a obličej se stočil směrem ke klukovi.

"No..., jestli maj žížaly sestřenice?", zopakoval otázku za milion potomek a potáhnul si čepici nad obočí. (Konečně, už jsem z toho byl lehce nervózní.)

"Možná. A možná maj i bratrance. Proč tě to zajímá?", zeptal se správně tatínek.

Kluk popotáhl nudli unikající z nosu a řekl: "Protože jsme se ve škole učili, že žížaly jsou hermafroditi. Jako že maj pulinu i pinďu, víš?", upřesnil význam slova hermafrodit unudlanej kluk.

"Ja vim, co jsou hermafroditi.", poučil syna otec a tramvaj poskočila na výhybkách pod Petřínem.

"No tak když to víš, tak maj sestřenice?", trval na svym kluk.

"Určitě jo, ty máš taky sestřenici a bratrance.", šel tak nějak proti logice táta.

"Jenže to nejsou hermafroditi. Teda zatím.", skóroval syn.

"Jak zatim?", zaznělo nahlas a noviny byly rychlostí blesku zavřeny, přeloženy a položeny na klín táty.

"Žížaly se taky třeba naroděj jako holky a pak se z nich stanou kluci. A vopačně.", postupoval dál v dialogu syn.

"Jenže ty nejsi žížala a já taky ne.", začal už s lehkou nasštvaností mluvit táta.

Tramvaj zastavila v Karmelitský u tělocvičny Sokolů. Na příští stanici jsem vystupoval a chtěl jsem se dozvědět, jak to teda všechno je. Maj žížaly sestřenice? Od kdy mají místo sestřenic bratrance a byl klukův táta někdy sestřenice, nebo byl jen bratrancem?

"To je ale škoda.", poznamenal kluk, když tramvaj vyjela ze stanice směrem k Malostranskému náměstí.

"Co je škoda?",zeptal už skoro vyděšeně sedící táta.

"Že budu celej život jenom kluk, protože nejsem žížala.", odpověděl klidně kluk.

"Ježiši kriste!", zasyčel táta, "...proč by si chtěl bejt holkou?"

Kluk se rozhlížel po tramvaji, díval se na kluky a holky kolem sebe. 

"Protože sou hezčí a v tramvaji vždycky seděj."

Tramvaj zaskřípala v zatáčce mezi Karmelitskou a náměstím, pak vjela do stanice a já vystoupil. Všude kolem bylo hodně hezkejch holek a ženskejch. Která z nich je chlap? Kdo byl kdysi žížalou?