Lidi moc mluvěj
Život mi takový lidi hází sem tam přímo vidlema.
Chlápka se šedivejma vlasama, do půl těla nahýho, vždy s pečlive vyleštěnejma polobotkama na bosých nohou jsem si všimnul už na začátku prázdnin.
V parku u náplavky se objevuje vždycky jen večer. Sedí na malém svahu s pohledem k řece, do zad mu dýchá záhon růží, které kryje stín puberťáckých lipek (doufám, že to jsou lípy - já se ve stromech moc nevyznám).
Jeho tělo by mohlo leckomu připomenout postavy z Pánů prstenů. Je drobný, štíhlý, chorvatsky opálený a hustýma vlnitýma šedivýma vlasama. Džíny, ve kterých pod záhonem sedí, jsou trochu ušmudlaný. Zato jeho polobotky se lesknou jako letní latexové kabelky kolem procházejících slečen. Pokaždé jsou vyrovnané vedle sebe - řežou u nohou jejich majitele.
Ten chlápek tam jen tak sedí, někdy kouří, ale většinou jen kouká před sebe. Nemám ani pocit, že by pozoroval lidi.
Sleduju ho pokaždé, když je na "svém" svahu a ... poslouchá tranzistorák!
Tahle skutečnost mě setkání od setkání donutila se poblíž něj zastavit a předstírat, že hlídám Stellu, která si čte v trávníku v parku a občas se v něm vyválí, aby ulevila zádovejm svalům, trochu se provoněla létem a mně udělala radost, protože si v tu chvíli myslím, že je jí dobře na světě. Stejně jako mně, kterej v tu samou dobu poslouchá vysílání z tranzistorovýho rádia. Zapomenutý krabičky!
Stával jsem poblíž chlápka poslední večery často. Z náplavky se do parku přes zeď a rušnou ulici snaží každý večer přeskočit hluk hudby a řevu často přiožralejch lidí. Je horko, pivo u řeky teče rychleji než samotná řeka a tak je to hned (to přiožrání). Zvuk aut a bordel od řeky ale NIKDY neměly šanci utlumit vnímání toho, co vycházelo z tranzistoráku položeného vedle muže, který jen sedí oblečený v džínách a s bosejma nohama pod záhonem růží.
Tranzistorák sytí podvečer u řeky klasickou hudbou. Lehce křape, ale jde z něj chuť! Pouští svýmu majiteli do uší krásno a hudbu určitě poslouchají i růže a lipky kolem.
Předevčírem večer jsem si přised.
Ne přímo k chlápkovi v džínách, ale poblíž. Ne na drzo, ale tak, abych dobře slyšel. Ne násilně, ale pokorně. Potichu a myslel jsem, že nepozorovaně, jsem si sednul o pár metrů dál. Po horkym dnu byl celkem chladnej podvečer. Lidi zvolnili tempo a tráva se začala vzpamatovávat.
Stella ještě chvíli běhala po louce, ale pak si přisedla a poté hned lehla k mým nohám. Napřímila uši a přivřela oči. Stejně jako já.
Protože jsem prd vzdělanej a na první tóny poznám Mou Vlast", "Bolero" a pak možná něco do Mozarta, nepoznal jsem skladbu, která lítala nad loukou v srpnovym večeru. Jen mi připomínala let vlaštovek, nebo noční lety netopýrů. Skákala po větvích stromu, otřela se mi o chodidla zavěšený ve vietnamkách, poskakovala po blízkých schodech vedoucích na Palackého náměstí. Bylo mi příjemně a Stella si to prokazatelně užívala taky.
"Dobrý večer", pozdravil mě najednou ten chlápek. "posloucháme Vodní hudbu od Haendela, přeju vám příjemnou zábavu.", řekl jen, aby nerušil večer, aby nerušil hudbu, aby nerušil mě ani mého psa.
Bylo to tak překvapující a tak jednoduchý, že jsem mlčel. Jen jsem na výraz poděkování pokývnul hlavou a usmál se směrem k chlápkovi sedícímu pod růžema.
"Někdy je lepší mlčet. Lidi moc mluvěj. Hlavní je hudba." řekl jen na můj styl poděkování, otočil obličej zase směrem k řece a přestal tam "být".
Po pár minutách jsem se sebral a opatrně jsem vstal a potichu jsem z místa koncertu odcházel. Stella, jako by vycítila zvláštnost chvíle, nevystřelila jako obvykle, ale našlapovala zlehounka vedle mě a pořád se na mě dívala.
Ani jsem se nerozloučil, mlčet bylo lepší. Hlavní byla v tu chvíli hudba.
Marek Valiček
Na takový kraviny nemám čas
Jsme jako cikáni, nebo jako světský. Ti kdysi taky putovali od města k městu, rozbalili svoje cajky a dělali, co bylo třeba.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Další články autora |
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Propalestinský obrázek o Rafáhu ovládl sítě. Proizraelský Instagram smazal
Umělou inteligencí vyrobený propalestinský obrázek uprchlických palestinských stanů s nápisem All...
Auto skončilo na boku zapíchnuté v propustku, náraz řidiče vymrštil ven
Hasiči spolu se záchranáři spěchali k dopolední nehodě na Orlickoústecku. Řidič s osobním autem v...
Zeman přijel Paroubka podpořit před eurovolbami na akci za mír a prosperitu
Bývalý prezident Miloš Zeman zamířil do Teplic podpořit před volbami do Evropského parlamentu...
Jako elektrický výboj, říká žena o roztroušené skleróze. Nadějí jsou speciální centra
Paní Jana žije s roztroušenou sklerózou už čtrnáct let. Díky moderní terapii má průběh nemoci téměř...