Když skočej, zmáčknou si nos

Bylo po práci a bylo horko jako v přijímači do pekla.

Stella se na zahrádce hospody u naší plovárny stočila do stínu pod stůl k mým nohám a servírka přede mě postavila slunce. Ledově vychlazený slunce chycený do hospodskýho půllitru.

Štamgasti u stolu vedle v těch samých sluncích máčeli svoje nosy, pod kterejme po odtrhnutí se od půllitru zůstaly malé sněhové závěje. 

Nad našima hlavama bylo modro, jako když na čtvrtku při výtvarce vylejete kalíšek s naředěnym letnim nebem.

Vítr teplý jako šmrncnutí se o samet nám rajtoval po lejtkách a hřál jako babiččina vánoční šála.

Malí kluci pobíhali mezi hospodskejma stolama nahatý a bimbásci jim při běhu k mámě a od mámy poskakovaly pro bříškama jako jako neposedný blechy.

Malý holky měly přes chlapecké hrudníčky natažené trojúhelníky plavek ve velikosti sýrových trojúhleníčku, které si v letní podvečery mažeme na chleba a zasypáváme nasekanym šnitlíkem.

Velký kluci a holky jeden před druhým lehce zatahovali břicha a těla jim zdobily vytetovaný lebky a vlčí máky. Kluci zatínali svaly na rukách a holky se uculovaly a upíjely brčkem domácí bezinkovou limonádu.

A opravdu velký kluci a holky už nezatahovali nic, protože už poznali, kde je jejich místo a kdo vlastně jsou. 

Konec dne se pomalu kutálel z polí kolem vesnice směrem k nám a holky s dlouhejma mokrejma vlasama točily na trávě kolem bazénu hvězdy.

Kapky vody jim z vlasů při točení hvězd odlétávaly a leskly se jako světlo z prdelek světlušek. Chvílema by moh´ člověk mít až pocit, že se jejich těla při veletočích několika hvězd za sebou proměnila v kola bicyklu panenky Marie, která jimi projíždí letní louže na cestě mezi loukama.

Vlasy holek se v kruhu proměnily v drátky kol byciklu. Druhá. Pátá. Sedmá hvězda! Po sedmé se kolo na kole panenky Marie otočilo kolem osy, kterou tvořil obličej metačky hvězd.

Až se mi z toho zamotala moje holá hlava a já musel v tom horkym, ještě pořád jarnim podvečeru, ukousnut z půllitru další kus slunce.

A když jsem si ukazováčkem pravý ruky šmidlal malou závěj sněhu pod nosem, vzpomněl jsem si na stejnej pohyb prstu mýho táty a vzpomněl jsem si na mámu, jak se po každym napití vychlazenýho "letního piva" oblízla a usmála.

A vzpomněl jsem si na Radka a Marka, Honzu a Hanku, Patrika a Zorku a na Dušana a Jirku a Helenu a Andulu a Lenku a ...

.. a nic se nezměnilo. Jen ty naháči maj v letních podvečerech u vody jiný obličeje a slunce v půllitru chutná víc.

 Nic se nezměnilo. Kluci pořád skáčou placáky a hubený holky si při skoku do vody zmáčknou palcem a ukazováčkem nos...

P.S. Dávejte v létě kolem vody pozor. Možná se i vám poštěstí zahlídnout panenku Marii jedoucí loužema na bicyklu, z jehož kol  mezi nás odlétávají kapky radosti.