Ten dolíček v krajině je mělký, jako když dá k sobě dlaně stará žena. Je mile mělký a plný různých příběhů...
Ještě před pár lety jsme k dolíčku chodili se Stellou pěšky.
Prošli jsme přes pole, pak po lehounké rovině, kterou po obou stranách hladí rozlehlé louky, na kterých se pasou ovce a koně.
Stelle už to tak nešpacíruje, a tak k dolíčku v krajině dojíždíme autem, které necháváme na malém plácku mezi dvěma hřbitovy. Obě tato místa dolíček hlídají z malého vršku nad ním.
Jeden z hřbitovů objímá klasická hřbitovní zeď, hroby na tom druhém - tom starším - jemně kryjou obrovské keře rododendronů.
V dolíčku v době, kdy tam se Stellou jezdíme, bývá klid.
Zelené louky, vzrostlé stromy a napravo malý rybník, z něhož vytéká drobný potůček. Drobný stejně jako čáry v dlaních staré ženy.
Sem tam se dolíčkem procházejí dospělí lidé a pobíhají malé děti.
Dospělí většinou mlčí a opatrně se rozhlížejí kolem. Děti křičí a pobíhají a nejsou nikým napomínány. Žijí si svůj den.
A já si často sednu přímo do louky nad dolíčkem a nechám Stellu pobíhat stejně volně, jako po louce pobíhají ti malí lidé.
Sedím, mlčím, rozhlížím se kolem a sem tam si říkám - kdyby...
Kdyby byly v dolíčku chalupy a domky s otevřenými okny, ve kterých líně poléhávají peřiny a polštáře, aby se po noční šichtě zase nadechly.
Kdyby kolem chalup a domků stály rozviklané staré dřevěné ploty a za nima se ve větru komíhaly bílé květy kopretin a vystavovaly se spořádané řádky mrkve, které dávají vesnickým zahrádkám jakýž takýž řád.
Kdyby byly na plaňkách plotu zavěšeny hrnky od ranního čaje a malej kluk po nich přejel klacíkem jako harfenistka prstama po strunách harfy.
Kdyby nad vyvýšeným místem stál vesnický kostelík, který bimbáním svého zvonu dává lidem vědět, že je čas...
Kdyby hospodářská stavení zněla bučením krav a kvokáním slepic.
Kdyby mezi ploty běhali s dětmi voříšci a lehce chňapali po dětských divokých lýtkách.
Kdyby proti mě šla skupina žen s kosami a srpy na trávu králíkům a ovcím.
Kdyby chlapi, kteří ukončili hospodské dišputace, šli nocí domů a zastavili se u břízek, aby si venku jen tak obyčejně ulevili.
Kdyby nad tím vším "kdyby" byl stejný klid jako v době, kdy sedávám nahoře na louce a koukám dolů do dolíčku.
Do dolíčku, který kdysi objímal všechna moje kdyby...
Kdyby si v dolíčku, mělkém a klidném jako spojené dlaně staré ženy, pořád hověly Lidice...
