Kam s nimi?

V těchto dnech by se všem hospodskejm hodila rada Honzy Nerudy. I když...zbavit se jednoho jediného slamníku je zcela jistě jednodušší.

"...v tý naší knajpě máme devět stolů. Na každym jsou dva popelníky. To je osumnáct, pokud teda ještě zvládnu správně násobilku. Osumnáct popelníku v jedný hospodě. Hospod tu máme pět. To je kolik?", máma si na další násobení už netroufla.

"Devadesát, Zorino.", procvičil jsem násobením po ránu mozek já.

"No ty vole! Devadesát popelníků jen v jedný vesnici a to nepočítáme výčepy a bary. Dovedeš si představit, kolik jich musí bejt v celý republice?"

"Nedovedu, ale asi hodně.", přiznal jsem barvu.

"Milion?", zkoušela máma, co vydržim.

"Milion popelníku k hovnu.", okomentoval jsem mámou tipovaný počet popelníků, které od zítřka nebudou mít co dělat.

"No, k hovnu...přece je nevyhoděj."

"A co s nima budou asi tak dělat? Lejt do nich dětský porce polívek? Nebo vodu pro čivavy a jorkšíry, který s páníčkama hospodu navštívěj?", lapal jsem po nápadech, co s popelníkama mimo provoz.

"Nebo by v nich mohli dělat takový ty nazdobený porce rejže k jídlu.", fabulovala máma, co to šlo.

"Nebo by je mohli nechat roztavit a udělat z nich skleněný kašny na náměstí každýho města v Česku.", napadlo mě další využití.

"A co s těma plechovejma? Okapy?", jela máma společně se mnou v dalších možnostech. "Nebo jako formy na jednoporcový sulcy, nemyslíš?"

"Fuj. Sulc nežeru.", oklepal jsem se.

"Anebo by se moh´ nějakej cech hospodskejch domluvit a všechny ty popelníky zavízt na náklaďákách před vládu. Tam je vysypat z korb aut na dlažbu, až by se pěkně roztřískaly. Třeba by ty střepy přinesly Česku fakt konečně nějaký to štěstí.", završila máma úvahy o tom, jak zpracovat hospodský popelníky v době, kdy dosloužily.

"A nebo...", napadlo mě, "je rozdat výtvarníkům, aby z nich udělali sochy kuřáků. Pak by se po smrti mohly hospodský popelníky reinkarnovat v něco, co by připomínalo, k čemu vlastně sklo původně sloužilo."

"To by byla krása! Skleněný sochy huličů. Kam tenhle nápad doručíme....?"

Honza Neruda by věděl. Ale zeptat se ho už nemůžeme. 

Všímejme si ale po prvnim červnu nazdobenejch porcí rejže na talířích v hospodě...