Kaká sama

Jóga. To je integrace a ovládnutí všech úrovní mysli. Teda ... pokud zrovna jogín není úplně na šrot.

Bylo to takové to odpoledne, kdy se skupina žen rozhodla ovládnout své tělo i mysl v jedné chvíli.

Rozprostřeny po louce posedávaly na zadečcích, chvílemi se vychylovaly tu doprava, tu doleva a mezitím vzpínaly ruce se sepnutými dlaněmi směrem k nebi, kde zřejmě hledaly spásu.

Cvrkotání ptáčků a lehké šumění listu ve větru dodávaly celé situaci až zenový nádech.

Usedl jsem kousek bokem, aby mě snad nepostihla touha se do sedu se skříženýma nohama přidat k vážně se tvářícím jogínkám a z kabely jsem vytáhl nový Reflex.

Duše sedících žen pluly kolem s lehkostí květů nadýchaných pampelišek a hlavní paní Jogínová slovně určovala cviky, které po ní její svěřenkyně aplikovaly v praxi.

"Sarpásana, dámy", zaznělo měkce a ženy se sborově položily na bříška, ruce daly za sebe a zvedly hlavu. Vypadaly v tu chvíli všechny jako zvědavé žížaly vykukující z trávy. Jejich "já" spočívalo ve skutečné podstatě všehomíra. Tak to alespoň tvrdí jedna z definic jógy.

"Meruvakrásana", zaznělo druhé slovo a žížaly si evidentně odfrkly, protože mohly opustit pozici se zvednutou hlavou, posadit se na zadek, jednu nohu nechat nataženou, druhou překříženou přes stehno a stabilizovanou chodidlem opřeným o trávu. Obě jejich dlaně spočinuly pod bříškem a hlavy všech byly vychýleny doprava.

"Sameruásana", změnila paní Jogínová meruvakrásanu a zadečky všech přítomných dam trčely směrem k nebi jako věže pagod daleko v Asii.

Hotová nirvána...

Čas se zastavil, zadečky trčely a mouchy a ostatní hmyz přestaly lítat.

"Pěkněěěěě", ozvalo se do toho božského ticha. "Vystrčte je ještě víc!"

Z lavičky naproti se zvednul muž, který společně se mnou sledoval to rejdění kolem s lahví piva v ruce.

Začalo cvičení s kuželem - teda - kuželkou...

Muž opatrně postavil láhev piva na lavičku, udělal dva kroky dopředu, padnul na dlaně a snažil se udělat kotrmelec. Spíš než prostocvik působil tento úkon jako pád divé svině po zásahu kulovnicí.

"Mardžariásna", ignorovala paní Jogínová cvičence s kuželkou a ženy klekly na kolena, dlaně zabořily do hebké trávy a znovu vystrčily zadeček jedním směrem.

"To znám!", zvolal cvičenec a zaujal stejnou pozici. "Kočička!" doplnil k prvotnímu sdělení a vyšpulil zadnici stejně jako ženy kousek od něj a pak se prohnul a protože ho vlastní ruce zradily, zabořil do trávy vlastní obličej.

Nirvána se změnila v pořad "Možná přijde i kouzelník".

Jogínky cvičence plně ignorovaly a změnily polohu do pozice halásana. Lehly si na záda, nohy přehodily přes hlavu, prsty chodidel se zašprajcly za jejich hlavou a dotýkaly se prstů dlaní natažených k chodidlům. Jejich zadečky opět trčely jedním směrem.

"Tohle mi, holky, nedělejte...", zamnouskal cvičenec a v sedě se natáhl po flašce stojící na lavičce a zhluboka se napil. Zřejmě pozice "pivásana".

Paní Jogínová zbystřila, ale rozhodně nebyla ochotna se nechat vyvést z dosažené rovnováhy.

"Máte pěkný prdelky. To mám rád, když maj ženský pěkný prdelky.", pokračoval v monologu cvičenec, zvedl se a s lahví v ruce se vydal k paní předcvičitelce.

"Řekněte jim, ať udělaj provaz.", poradil jí tak nahlas, že nebylo možné jeho přání neslyšet.

Paní Jogínová vstala a velice mile narušiteli její seance řekla: "My tady cvičíme jógu. víte? Mohl byste přestat rušit? Potřebujeme se soustředit.", a pak si zase sedla do trávy a pohledem zklidňovala kolem sedící lehce nervózní jogínky.

Cvičenec se opilecky zamotal, až mu pívo vyšplouchlo z láhve a odvětil: "Jo ahá, jógu. Já vidim jen vystrčený zadky, ale klidně pokračujte. Nenechte se rušit. Můžu tady zůstat stát?"

Paní Jogínová muže plně ignorovala a zavelela: "Kákásana".

"Kaká sama? No to sem teda zvědavej.", neodpustil si pan Pívo přechýlení názvu jogínského cviku v popis činnosti, kdy žena kaká sama.

Paní Jogínová a několik dalších žen sešvihaly muže pěkně zvostra svými pohledy.

"Už mlčim. Už mlčim. Ale chci to vidět.", omlouval slovně pan Pívo jím narušenou jogínskou seansi.

Na povel "kakásana" se ženy nějakým kouzlem dostaly do pozice, kdy stály na trávě opřené pouze o vlastní lokty s nohama i zadečkem opět vystrčenými k nebi.

"Ty vole!", neodolal vyjádření pan Pívo. "Jak dlouho to ty holky vydržej?", byl úplně paf a znovu upil a ještě víc se zamotal. "Já vám to budu počítat, holky. Jedna, dva, tři - krk (evidetně důsledek popíjení piva) - čtyři, pět..."

Začalo se mi to líbit tak, že jsem Reflex vrátil zpátky do kabely a čekal na další vývoj.

Paní Jogínová se napřímila, nechala holky opustit pozici "kákásana" a už bez jakékoliv empatie zavelela směrem k panu Pívo: "Jděte pryč, nebo pijte a mlčte, jo?"

"Jo jo, v klidu paninko, jo? V klidu pěkně. Žádnou agresi. To se k józe nehodí.", poučil pan Pívo paní lektorku.

Jedna z cvičenek se zvedla z trávy, oprášila si ruce a vydala se k panu Pívovi.

"Seš vožralej. A blbě pindáš. Seber si tu flašku a zmiz, než tě zmlátim."

Nervózně jsem na lavičce poposedl. Ale zůstal. Protože jsem se těšil...

"Umíš provaz?", nedal se odbýt pan Pívo a postavil se té, co ho chtěla zmlátit.

Ta, zřejmě zcela omámena předchozími cviky a následnou otázkou pana Píva mlčela.

"No vidíš. Neumíš, viď. Hlavně, že umíš kaká sama. Ženská, která neumí provaz není ženská.", přešel pan Pívo z defenzívy k vyloženě slovnímu útoku se silným náznakem pochybností o pohlaví osoby stojící před ním.

V davu jogínek zavládl mírný chaos. Ta tam byla nirvána. Duch společného prožitku začal balit kufry a já vyčkával.

"A stojku umíš? Hele...", odložil pan Pívo pivo znovu na lavičku, lehce se rozběhl, předpažil před sebe obě ruce, odrazil se a... znovu padnul na hubu.

Z původně plánovaného duševního prožitku se stala komedie.

Slova se opět ujala paní Jogínová.

"Tak jste nám ukázal co umíte, my vám zatleskáme, že jo, děvčata?", podívala se lektorka na své svěřenkyně a ty sborově roztleskaly svoje dlaně, "a už můžete jít. Děkujeme.", a vrátila se ke svému hloučku.

Pan Pívo se sebral ze země, oprášil si ksicht, uchopil zpět pevně láhev a zařval: "Do prdele s jóóóógou."

---

Jóga je integrace a ovládnutí všech úrovní mysli. Pochopil to i pan Pívo a odkráčel pryč.

"Padnagušthásana", zavelala opět lektorka a cvičenky sedly na bobek a pod bradami sepjaly dlaně jako k modlitbě.

Jak symbolické...