Hranolky s fantou

Jako dospělí jsme přesvědčení o tom, že nejlépe víme, co je dobré pro malé lidi (děti) kolem nás. Víme kulový! Jsme moc študovaní a přání dětí transformujeme do našich dospěle omezených představ.

"Já už toho mám plný zuby. Jak jako že nepůjdeš do školy. Jak si to představuješ???", nehraně naštvaně, skoro spíš na pokraji amoku syčela na malýho kluka s brašnou na zastávce tramvaje jeho maminka.

Zřejmě jí nasralo (protože naštvaná maminka vypadá úplně jinak než maminka nasraná) něco úplně jinýho a za všechna příkoří maminčina dne to schytal synáček, kterej jen tak halabala pronesl, že zítra do školy nepůjde.

"No, nepudu, no", vyseknul jemně s drsnym punkáčskym vzdorem malej holomek.

JAK JSEM MU V TU VTEŘINU FANDIL!

"A jak si to jako představuješ?", začala třást hlavou nad ním se lehce sklánějící maminka v džínách a bílým tričku. Hezká matka! Sice lehce vyšroubovaná s nervama, ale hezká.

Kluk mlčel.

"No jak? To sem fáááákt zvědavá!", neustoupila v nátlaku a já byl rád, protože jsem to taky chtěl slyšet a tramvaj nejela, takže se šance na výklad "nechtění malýho kluka" výrazně násobily.

"No", začal nenápadně, jako když kolem vás jen tak mýrnyxtýrnyx proletí po zimě první motýl.

"No co?", netrpělivá matka poslal obě oči vzhůru a nepřestávala vrtět hlavou.

"Nevstal bych tak brzo ráno, ale až bych chtěl a protože bys nebyla doma, tak bych si vzal k snídani kokakolu", začal malý chlapík svůj příběh o dnu, kdy nepůjde do školy - jak se sám rozhodl.

"A chipsy, ne?", vyhodila z pusy pár slov ta hezká matka.

"Nó, a chipsy", potvrdil s velkou rozesmátou pusou kluk.

"A pak bych si pustil televizi a nevyčistil bych si zuby.", pronesl skoro zasněně.

Maminka bublala...

"A šel bys aspoň na chvíli ven, když je tak hezky?", zklidnila matka následně tempo a doufala v alespoň nějaký pozitivní vliv své výchovy na chování syna.

"A šel bych ven a běhal bych v parku a pak bych si šel koupit něco do Arkád.", seděl na lavičce, na zádech batoh do školy, nohy zkřížené v kotnících se houpaly těsně nad chodníkem. Prsty na rukou měl propletené do minivánočky a jel si svoje představy o volnym dnu.

"A co by sis koupil, kdybys měl volnej den, o kterym bych nevěděla?", sondovala maminka možný budoucí dárek za vysvědčení - mě napadlo. Už se lehce usmívala...

"Koupil bych si hranolky s kečupem a fantu.", řekl okamžitě, bez přemýšlení, a s velkou radostí kluk.

"Fuj!", reagovala matka.

"Není to fuj. Nikdy jsi to nejedla, protože když si to chci koupit, tak mi to nedovolíš a pak to nemůžeš ochutnat.", úplně logicky reagoval pinďa a seskočil z lavičky.

"Kam jdeš?", zeptal se matka znovu totálně rozhozená z odpovědi o tom, jak svému dítěti nemůže rozumět, když neochutná hranolky s kečupem zapíjený fantou.

"Jede tramvaj, koukej", ukázal prstem do záhybu zatáčky kousek od stanice Horky malej kluk. Po kolejích se směrem k nám sunula tlustá červená housenka a na hřbetu měla jako ozdobu dva šperky ve tvaru kosočtverců.

Máma z lavičky na zastávce sebrala nákupní tašku, bříškem prsteníčku si lehce otřela místo přímo pod pravým okem a řekla: "Zejtra normálně do školy, prázdniny jsou za chvíli, to už vydržíš."

"...a dáš si se mnou fantu s hranolkama, mami, prosiiiiiiim", zatípnul krátký dialog a důležitostech života prcek s batohem na zádech a chutí zejtra nejít do školy a koukal se přitom na příjíždějící tramvaj

Miluju, opravdu miluju příběhy ulic.