Hohela hohý, en o ohu ahne

Jazykové školy a kursy zapomínají na jednu oblast, která se vymyká jak angličtině, tak francouzštině, tak němčině a dalším jazykům. O češtině nemluvě...

Můžete bejt biligvní, trilingvní, nebo dokonce multiligvní. Můžete bejt dokonce oceňovanej řečník i znalec všemožných jazyků a dialektů... 

Jakmile si ale sednete do zubařského křesla, do huby vám narvou plastový "otvírač a držeč" rtů, do koutku pusy zavěsej hadičku na odsávání slin a vody z vrtačky a pan doktor do pusy zajede různejma pochystávkama, jsou vám všechny znalosti a um totálně k prdu.

Ležíte na zádech, v hubě máte držátko, odsávačku a OBĚ dlaně lékaře, na očích sluneční brýle chránící oči před světlem shora a pan doktor začne...

"Tak jak, Marku, jak jste ten týden s drátama v puse přežil?"

"Hohela hohý, en o ohu ahne.", odpovím, jak mi podmínky dovolují.

"No..., vono to vždycky trochu táhne. Musíme ten zdravej kořen vytáhnout trochu dopředu, abyste měl nově zasazenej zub pěkně v lajně s ostatníma. Sestro, pátradlo.", požádá pak sestřičku.

"Páadlo, ho ho e?", oklepu se v leže strachem.

"Takovej háček, abych se moh podívat na ten trn pořádně.", odpoví pan doktor a začne mi v kušně rajtovat pátradlem.

"No...", udělá dramatickou pauzu, "budeme muset ty jedničky přilepit k sobě, aby ten nastavenej tlak ustály.", komentuje dále.

"Ileit?", promluvím zase nově naučeným jazykem. "Aaonem?", pokusím se s plnou hubou o vtip.

"Kanagonem ne", zasmějou se doktor i sestřička, "máme na to takovou speciální hmotu. "Sestro, pálíme.", podá lékař instrukci a sestřička pálí.

Do toho všeho - co mám v puse - vsune sestra ještě nějakou pistoli, u který se najednou rozsvítí modré světýlko. Sestra pálí, doktor sedí vedle a čeká. A protože se asi nudí, tak se ptá.

"Na ústní hygieně už jste byl, jak koukám. To jsou najednou zoubky, co?", pochválí doktor práci hygieničky a zároveň, necita, položí otázku.

"E o ahny. Illý ao íhe.", dostanu ze sebe za zvuku chrchlání odsavačky slin.

"Krásný to je, ale bílý jako dětský zoubky to teda neni. Měl byste přestat kouřit.", poučí mě lékař...

"A im, ae e o huhna.", odpovím po pravdě. Sestra pořád pálí.

"Tak hlavně, že to víte.", vmísí se sestra do diskuze, "a jak něco chutná, tak od toho jde jen těžko utýct, co máte pravdu.", dodá a dopálí. "Hotovo, pane doktore."

"Tak já to eště trochu zbrousim. Zkousněte si, Marku."

Vykonám, jak doktor káže, zkousnu zuby a tryska odsávačky se mi zevnitř přilepí na sliznici uvnitř huby.

"Am am haisku.", upozorním na zapomenutou odsávačku.

Hadička v sekundě z pusy zmizí.

"Tak ještě otevřete.", požádá lékař a já si zase otvírám hubu dokořán.

Doktor z držáku vytáhne další mučící nástroj, rozvibruje na jeho špičce usazenou brusku a vjede mi to tlamy. "Sestro, odsávačku."

Bruska brousí, odsávačka chrchlá a doktor diskutuje.

"Tak se nám konečně udělalo hezky, co?", mluví při práci a čeká reakci.

"E aaně.", odpovím.

"Jo jo, krásně, člověku se ani nechce do práce.", brousí doktor dál a dál diskutuje.

V hubě mám díky vodě, která chladí brusku a díky mým slinám Máchovo jezero. Začínám bublat.

"Zkousněte mi ještě jednou, prosím.", požádá doktor a já mu skousnu prst, který z pusy nestačil vytáhnout. Řek si o to sám...

"Dobře... Otevřete. Táák, tady to vidim, ještě kousek obrousíme, aby vám to tam nevadilo.", vezme do ruky zase brusku a do koutku úst mi sestra opět vsune odsávačku.

"Kdyby vás něco zabolelo, tak mi to řekněte, jo?", brousí doktor co to de a já už jen raději lehce souhlasně pokývnu hlavou.

"Nemáte s těmi drátky v puse problém při jídle?", zeptá se zubař.

"Ai e. Uhu o i yuohnout.", popisuju nově nabyté poznatky s uvíznutím zbytků jídla mezi drátky v mé hubě.

"Vycucnout to jde, ale lepší jsou mezizubní kartáčky.", dostane se mi ponaučení za nepřetržitého zvuku brusky.

"O aky. O eam.", odpovím jako správně ponaučený pečovač o vlastní zuby.

"Tak to dělejte i dál. Budeme končit.", oznámí doktor nejlepší zprávu dne.

Z huby mi zmizí všechno, co tam být nemělo. Odsávačka si konečně odfrkne, bruska ztichne, pátradlo je uloženo do misky, roušky z pus doktora i sestry zmizí, z pusy je vytažen otvírač a z očí staženy sluneční brýle.

Posadím se a jazykem šmejdím po zadní straně jedniček.

Narazím tam na něco, co připomíná napatlanej kousek mokrýho loupáku uvízlej na zadní straně zubů.

"Co to tam mám?", ptám se.

"O e en aaon.", odpoví mi sestra a směje se u toho jako dítě.

"Kanagon. Já to věděl!", rozesměju se taky a pak domluvím další návštěvu kursu zubařštiny...