Fub

Malá pošta v jedné pražské pasáži.

Na "odbavení" na této pobočce čekáte stejně dlouho, jako na odbavení několika kufrů, surfařského prkna a přepravky s bernardýnem na pražském letišti.

Čekající si čtou, listují v mobilech nebo nervózně podupávají. 

Já si prohlížím lidi.

Průhledem výlohy vidím do pasáže zahlédnu ženu vysokou jako štokrle navlečenou do černého kabátku s vyšívanými červenými máky.

Ve chvíli, kdy s rukama ponořenýma do kabelky vstupuje do odbavovací haly pošty, se jí z dlaní vykutálej snad všechny mince, které Česká mincovna vyrazila v průběhu několika let.

Malé kovové knoflíčky s chovají jako rozpustilé děti, které na chvíli zapomněly poslouchat svoji maminku. Paní Máková přičapne a začne mince sbírat.

Udělám pár kroků k paní Mákové, že jí ty neposedy pomohu nahnat zpět do portmonky, ale dostanu jasný signál, že pomoci není potřeba a tak se vracím do své pozorovatelny a čekám...

Drobnou, na bobku sedící paní Mákovou lezoucí po čtyřech a sbírající mince přehlídne elegán, který jako model z katalogu Neckermann vpluje do odbavovací haly. 

Rozhlíží se kolem a nikdo z čekajících ho nepřehlédne, protože je velký!

Paní Máková zatím netuší, co se semele. Bude o ní zakopnuto...

Pan Neckermann přepadne přes paní Mákovou, která v sekundě zcela zmizí pod jeho mohutným tělem v dlouhém vlněném kabátu.

Vzduchem letící taška pana Neckermanna se zastaví až o sklo u přepážky jedné z pozemních stewardek České pošty.

Patka pana Neckermanna sklouzne přes jeho tvář a jeho nohy zatuhnou ve tvaru písmene vé.

Vše se uděje v průběhu dvou, maximálně tří vteřin.

Pak se ležící tělo pana Neckermanna začne pohybovat. Pohyb způsobí snaha paní Mákové o únik ze závalu.

"Prosim vás", ozve se po chvilce, když paní Máková vysune hlavu z pod těla pana Neckermanna, "mně se tu rozsypaly peníze.", vykřikne nelogicky a já se vrhám na tělo, které jí při sběru minci zasadilo dost nefér úder.

Zvedám pana Neckermanna a někdo další mu podává jeho odletivší tašku.

Paní Máková nelení a dále sbírá mince rozsypané po podlaze odbavovací haly.

Pan Neckermann je už na nohou, rukou posune patku zase z obličeje na hlavu a děkuje mi za pomoc.

Nejde si nevšimnout, že mu úsměv kazí chybějící přední horní zub... On to ale ještě neví! Rovná si kabát, rozhlíží se plaše kolem a u nohou mu klečí paní Máková a finalizuje svoji sbírku mincí.

Ta pak vstane, podívá se na pana Neckermanna a řekne: "Ukažte!"

Pan Neckermann neví, co má ukázat, protože je stále silně otřesen tím, že zalehl drobnou ženu a patka mu nestydatě spadla do obličeje.

"Fo?", odpoví slovem, jehož fonetika odkazuje k tradiční vietnamské polévce.

"Fo?", zopakuje po něm paní Máková, "třeba fub.", doplní a před obličejem pana Neckermanna otevře malou dlaničku, na jejímž středu sídlí zub páně Neckermanna. Vypadá jako polštářková žvejkačka.

Strnulý pan Neckermann projíždí jazykem dutinu ústní a jazyk, neposeda neposednej, vyjede z pusy ven právě díky díře, kde fub chybí.

"To bude vaše.", řekne paní Máková, "za to bych si nic nekoupila."

Některý sled událostí překvapí i toho, kdo dokáže za maličkostmi vidět příběhy vymalované hlavně fantazií.