Fondoamóre

"... to je přece jasný. Ani stokrát zdrávas nedá tělíčku to, co si v někdy prostě žádá.", začali jsme si s mámou povídat o tom, kterak se někteří kněží v Itálii hladěj po stehnech a tropěj další skopičiny.

"Je to stejný, jako když mě v noci honí mlsná.", začala Zorina o životě v hříchu.

"Srovnáváš sex s postáváním před otevřenou lednicí?"

"Ale prd. Srovnávám chtíč. To je přece to slovo z bible, ne? Si představ - je večer a máš chutě."

"To je večer úplně normální, pokračuj.", hecoval jsem mámu.

"No a najdeš buď pribiňák, nebo chlapa, nebo ženskou. A máš ty chutě a někdy dokonce i víc a to je ten chtíč. A zavřeš snad lednici nebo přes tělo toho druhýho přehodíš peřinu, když máš chtíč? Houby! Buď strhneš víčko, nebo tu peřinu a už to lítá.", pokračovala v úvahách o chtíči životem proškolená Zorina.

"Jenže pánbíčkáři v Itálii řikaj, že líbačka mezi chlapama je hřích!", upozornil jsem mámu.

"O pusinkování to asi nebude. Dyť se ty chlapi v hábitech líbaj v kostele na tváře co to de. Za líbání by přece neplatili prostituta, když to můžou mít u oltáře zadarmo, ne? To by to měl hoch moc lehký.", zasmála se mutr.

"Ani si nedokážu představit, jak to všechno v těch svatostáních probíhalo...", opověděl jsem a doufal, že tohle sdělení matka jen tak nepřejde.

"Ježiši Kriste! Jak by to asi tak probíhal?. Dyť sou to taky jen lidi. Navíc jsou pořád na kolenou, tak jakýpak s tim štráchy. Jen by lidem neměli tlouct do hlavy, že hříchu se dá odolat, když to sami nezvládnou. Možná, že se pak odmodlej a maj to vyřešený. Hřích je zažehnán modlitbou a fertig."

"Takže se vlastně nic novýho neděje. Přijde chtíč, šup na kolena, pak zdrávas a jede se dál."

Máma chvíli mlčí.

"Jen mě zajímá", začne po chvíli, "z čeho toho kluka platili. Myslíš, že to bylo z peněz, který vyberou v kostelech do těch pytlíčků na tyči, nebo na to maj nějakej speciální fond?"

"Šukfond?", zafantazíroval jsem.

"Nebuď hrubej. Řekni třeba fondoamóre! To zní romanticky, i když jde o chtíč. Fondoamóre!", název fondu Zorina téměř zazpívala.

"Ale pokud takovej fond maj, tak je jasný, že je potřebnej.", rozvíjel jsem naši teorii o fondu na údržbu těla.

"Tak to jsme na tom jako bezvěrci docela dobře. Za naplnění chtíče nemusíme platit, protože doma  vždycky nějakej ten pribiňák nebo člověka k tomu je a navíc jsme osvobozený od opakovaní nějaký básničky, která nás zbaví hříchu, kterej už prostě proběh!", zaradovala se Zorina nad svým poznáním.

"A nemusíme chtíči odolávat.", doplnil jsem krátce.

"Odolávat chtíči? No to bych musela bejt praštěná, kdybych mu odolávala. Jsme tu krátce a jen Bůh ví, jak je to s myškováním v nebi...."