Dráty

Kruh se uzavřel. Malichův drátěný kruh! Kruh sensosečí a biřmování, kruh ostrých hran s jemnostínem a lehkostí dávných babiččiných palačinek...

Před dávnými lety jsem potkal dráty. Dráty pana Malicha.

A taky jeho kresby a malby, kroužené sny, nikdy zakoktané, vždy v elegantních liniích, jako když vám po pracovním dni vlažná voda smývá mýdlovou pěnu z vašich dlaní.

Okolní svět pro mě při našem prvním setkání zjemněl, ztišil se, zpomalil bez námahy dech a vlasy žen klouzaly po ramenou kašmírových kardiganů  s naléhavostí a současně lehkostí prvních podzimních mlh.

Kouzlo autorových děl, jejich hebkost ruku v ruce s naléhavostí, nadzvedly má chodidla v botách nad lesklou podlahu a po nakouknutí na první Malichova díla mě ten dojem z nich usadil do měkkého mechu v lese u nás za chalupou.

Všichni kolem mě jako by se nadnášeli nad zemí. Levitovali a snadnost jejich chvilkového žití jim dovolovala dostat se k Malichovým zázrakům ještě blíže. Těsněji. Skoro "na knap".

Když se moje hlava, která se kolíbala na těle, unášené nohami bůhvíkoho, dostala pod konstrukci drátů uprostřed exozice, jako bych byl tady i jinde zároveň. Do té doby nezaznamenaný pocit!

Nad mým jemností rozházeným tělem pluly v prostoru různě pospojované dráty. Někdy oblé jako tělo vypasené larvy podané v tenkých drátěných liniích. Larva by byla velmi spokojená... 

Nebo šlo o zmenšeninu linií velrybího těla? Nebo o prachobyčejný lilek nebo vzducholoď pana Zeppelina?... 

Hlavou se rozjely myšlenky hebké jak zpomalený pohyb ocasu ploutváka obrovského. Něžné a pevné v jednom.

A pak...nakouknete do vedlejší haly a dráty jako trubači kakofonie. Na první pohled... Na ten druhý už dílo, zavěšené na zdi, začíná znít jako orchestr, který se v opeře rozfoukává a rozvrzává.

A pak... vezme pan Malich neviditelnou taktovku a zvedne obě ruce. 

... a dráty dostávají řád, a soulad a naléhavost okvětních lístků tulipánů, které spolu z počátku pevně drží a ladí, i když vědí, že zvadnou. Že zvadnou a ohnou se... stejně jako ty dráty. 

Ty dráty, které v konečném pochopení znějí a voní jako rozkvetlý třešňový sad, nad nímž se předvádí bledě modré jarní nebe a vás lehce zebou paže, ale ... odolejte první slunečné procházce po nepříjemné zimě....?...

Tak takhle mi hlavu tenkrát zapletly dráty pana Malicha. 

A do dneška jsem se z toho nedostal. 

Odchytávám na cestách různě a všudemožně vytrčené dráty. Řecko a Balkán jsou pro tuhle mojí -panem Malichem naučenou a milovanou úchylku - přívětivými regiony. 

Někde z panelů dráty trčí nevšímavě. 
... jinde...tam se snažej a jsou ohnuté v marné naději buď nahoru, nebo v oddanosti se sklopenou hlavu potupně dolů.

Jinde...ti vynalézavější "drátové" dokáží ze svého těla dokonce vytvořit smyčku. Panečku...

A co dál?

Na drátech staveb často visí igelitové tašky se svačinami stavařů. Jindy na nich visí bunda od montérek, Takže zase ty dráty... Kde by tak asi tašky a bundy visely, aby byly po ruce...nebýt drátů?

Drátů - háčků života. 

Obyčejných drátů smotaných v našich fantaziích do nekonečných příběhů a vzpomínek a prvního pohlazení od holky za složenými panely na sídlišti, ze kterých trčely zrezavělé ... dráty.

---

Odešel od nás anděl lehkosti a tíhy zároveň. Z mého života odešel chlap, díky kterému vidím všechny dráty, na které narazím, úplně jinak. S lehkostí... s možností.

Za tohle vám, PANE Malichu, moc děkuju. Kruh se uzavřel. Kruh zdejší. Co a kde bude dál s Vašimi kruhy z drátů...? Krásný kroužení přeju...

Karel Malich / 1924 - 2019

P.S. Fakt všem, pane Malichu, tam někde, kde teď budete ohejbat dráty, zavidím. Závidím jim, že uviděj to nové, co my tady na Zemi neuvidíme. Ale...pro sichr...v pátek mám volnej den. Tak budu koukat do nebe. Co kdyby nějakej ten kruh od Vás...?