Dorinka chodila!

Že prezident spálil trenky a chová se jako podivín? Že je máslo předražené a někteří ministři současné vlády podváděli při psaní diplomových prací? No a co?

Zakázka byla dokončena a odpoledne hicovalo jako dobře zajetý musgrávky. Plovárna naproti šuměla dospělejma, pištěla dětma a voněla pěnou z načepovaných vychlazených plzní...

Plácnul jsem sebou na osušku a začaly hody. Hody pro oči i uši...

V jednu chvíli na plovárnu přišli potetovanej mladej kluk s krásnou holkou. Kluk přišel, holka přijela. Na kolečkovém křesle...

Kluk chvilku s vozíkem kličkoval mezi rozloženými dekami a osuškami, až našel místo kousek od hrany bazénu. Ležel jsem vedle.

Chvíli jen tak mlčeli a koukali na ostatní, kteří chodili kolem, plavali, skákali, hráli na honěnou nebo si jen obyčejně šli pro další piva, lima a nanuky.

Holka měla nohy ne nepodobné vinným klobáskám. Tenké, měkké, poddajné. Stejně se chovaly i její ruce. Jediný pohyb, který jsem u ní zaznamenal, bylo otáčení hlavy. Rozhlížela se kolem, usmívala se a její dlouhé vlasy vítr pohazoval po obličeji.

Kluk se svléknul. Do naha! Holka si ho prohlížela a usmívala se při tom. Zřejmě si vzpomněla na něco hodně krásnýho. Pak kluk natáh plavky a řekl:

"Tak co, Dorinko, projdeme se?" a něžně tu křesílkovou Dorinku pohladil po hlavě a začal jí sundavat tričko, které schovávalo opravdu krásná prsa.

Šup a triko jako kouzlem sklouzlo z nepohyblivého těla.

"Jo", řekla Dorinka dvěma písmenama a znovu se usmála.

Kluk čapnul vozík do svých svalnatých rukou a dojel s ním a s Dorinkou ke kraji bazénu.

Tam opatrně Dorinku zvednul z vozíku a posadil na hranu k vodě tak, že se její chodidla dotkla hladiny.

Dorinka vypískla a kluk seskočil do vody pod ní a natáhl k ní svoje ruce. Ona mu stejně "odpovědět" nemohla. Jen tam tak seděla a usmívala se a láska těch dvou kolem poletovala jako bělásci nad letní loukou.

Dorinka se trochu naklonila a padala...padala...padala až skončila v náruči svého rytíře.

Opatrně její ruce pověsil kolem svého krku a oběma rukama chytil svojí Dorinku nad zadkem a pod kolenama. A šli.

Šli spolu až tam, kde voda milostivě dovolila Dorince pouze nesedět, ale postávat a pozorovat tak cvrkot v bazénu.

Dorinka i kluk se usmívali, její volné a lehké ruce plavaly po hladině a jeho pevné potetované pracky držely Dorinku pod vodou kolem pasu.

Kolečkové křeslo stojící osamoceně na hraně bazénu bylo pro pár minut zapomenuto.

Dorinka chodila!

Dorinka chodila, já seděl na hraně bazénu, popíjel pivo z kelímku a dostal jsem další lekci o tom, co je a co není důležité.

Nejdůležitější v tu chvíli bylo to, že Dorinka chodila.

Doufám, že to viděli i další lidé, pro které chodit je běžné a normální a hlavy jim patlaj kraviny jako je pálení trenek prezidentem, drahé máslo nebo zešvindlené diplomové práce...