Blíží se večer, kdy se plní všechna přání. Jedinej večer v roce, kdy splnění přání od věků funguje. Ale jsou tu taky malý pražský hamburgrárny...
Šťáva z hovězího, medium připravenýho burgeru se na jejích rtech propojovala se nenápadnou červení rtěnky. V podstatě docházelo ke slučování dvou pantonek na její puse. Reálná, lehce ohřátá kravská krev získávala dominanci nad umělou barvou kosmetickýho šmidlátka.
Černý úzký rolák obebínal opravdu krásný prsa a aby toho nebylo málo, pohupovaly se přes ně asi tři různě dlouhé stříbrné řetězy zavěžené kolem krku pojídačky karbanátku.
Za zády měla ta ženská ledabyle shrnutý kožich, na kterém seděla a na stole před ní se vedle talíře s burgerem plaše krčila malá plznička,
Nespěchala. Pomalu ukusovala z porce, kterou držela oběma rukama a po každém ukousnutí si olízla horní ret, položila bulku s burgerem na talíř a ubrouskem si před upitím piva otřela ret dolní.
A strašně, ale fakt strašně jí to slušelo.
Nezaregistroval jsem to jen já, ale všichni chlapi, co seděli v malý burgrárně na Smíchově v tu chvíli u stolů poblíž ní. I chlápci kuchaři za pultem v bistru, s rukama ponořenejma do misek s hovězím a ochucovadly, mačkali mletý maso s přivřenejma očima něžně a dlouho...
Ženská, která normálně JÍ!!!!, má pěkný prsa a sexy obličej, sedí zadkem na halabala shrnutym kožichu a pije plzeň - promiň, Moniko Bellucci, to bys mohla bejt imrvére nahatá bond girl, a takhle by vyhrála.
A jako by tušila, že málokdo z nás v tu chvíli věděl co jí, namočila domácí hranolek do majonézy, foukla na něj (někdy dělaj ženy opravdu bláznivý věci...) a pomalu, četla si při tom nabídku napsanou na stěně před jejíma očima, hranolek s lubrikační majonézou vsunula do pusy.
"Tak to je jako faaakt moc", vypadlo nekotrolovaně z huby sotva dvacetiletýmu klukovi, kterej se to ráno rozhod, že pro dnešek bude chlapem. "Kámo, vidíš to?", zaznělo bez zábran do skoro ticha hamburgrového chrámu. Šťouchal přitom do předloktí druhýho předstíranýho chlapa, kterej popíjel kofolu a huba se mu leskla po právě dojedený porci masa.
"No, kozy!", pronesl skoro potichu s malým kofolovým ukrknutím druhej skorochlap.
"Hovno kozy", snažil se šeptat, ale seděl tak blízko mě, že bych slyšel i shrnutí jeho ponožek, "dejtny kosmografy, vole, Rolexky, nejmíň tak za půl míče:", zhodnotil to, co pojídačce burgerů s pěknejma prsama a kapkou majonézy na horním rtu klouzalo na pravém zápěstí. Jak jsem psal - mladej kluk, kterej se rozhod bejt ten den chlapem, ale hodinky mu jeho záměr totálně domrvily.
---
Najednou se otevřely dveře do burgrárny a vešlo druhé kožichové veledílo s tak rezavejma vlasama, až jsme museli všichni u stolů přivřít oči. A namířilo si to tam, kde seděly kozy a dejtn kosmografy.
Nakloněním nad stolem se ty dvě políbily na pozdrav, čímž okamžitě stoupnul jejich INDEX žádostivosti na nejvyšší možnou míru toho dne. Chlapi u stolů už totálně ztratili přehled co jedí, co pijou a kde maj v tu chvíli ruce. (Doma jim pak manželky řekly, jaký jsou prasata, že maj mastný fleky i v rozkroku...)
Zrzka dosedla, kožíšek ledabyle sklouznul přes židli kolem stehen k zemi a prsa se nekonala. Prostě nebyla. Rozhodně však nešlo o ztrátu jediného bodu, protože tento handicap zrzka v okamžiku přebila zvednutím ruky a chraplavým sdělení k mistrům kuchařům.
"Jaroušku, vraž mi tam tři jalapeňos, mám trochu posranej den. A docela bych si přála, aby mě dneska někdo pěkně znásilnil..."
A bylo hotovo!
A řekne se obyčejnej oběd. A řekne se - ty vole, burger???
