Copak von už Miloš umřel?

David Vlk-Vlčák mě v jedný dikuzi tady požádal, abych napsal něco hezkýho politickýho. Mě!!! Ale protože je to kámoš, zavolal jsem o radu mámě.

"Co se děje že voláš v tuhle hodinu?", zarazila se Zorina, páč běžně si voláme spíš po ránu, než k večeru. Ráno jsme ještě plni optimizmu a sil po prospalé noci. Večer jsme už uondaný dnem a třeba zprávama v něm, nebo řešením všeho, co na nás den navalí.

"David Vlk mě požádal, abych napsal blog o politice. Prej hezkej blog o politice. Tak si řikam, že bys mohla vědět, co hezkýho bych moh o politice napsat.", šel sem s pravdou ven.

"Ten Michal David? Ten zpěvák?"

"Ne Michal David. David Vlk, Zorino. Vlčák, z Uherskýho Hradišťa.", opravil jsem matčinu domněnku, že se kamarádim z "céčkama" a že po mě tohle céčko chce nějakej hezkej text o politice.

"Z Uherskýho Hradiště? Jak si k němu přišel, proboha?", nedbala matka tématu a jela si svoje. Už na začátku textu jsem zmínil, že večerní hovory s ní bývají delší a méně uchopitelné, než ty ranní.

"Taky bloger.", byl jsem informativně krátký.

"Takže další iluzionista. A co jinak dělá?", pátrala Zorka.

"To je přece jedno co dělá. Poptal u mě napsání hezkýho blogu o politice. A protože já o politice nepíšu ze zásady, ale chci mu udělat radost, tak sem si řek, že bys mě ty mohla naštelovat na politický téma, který by bylo hezký. To je celý."

Máma mlčela.

"Ale jestli se ti do toho nechce, tak se na to vyprdni. Co máš k večeři?"

"Bramboráky a kyselý mlíko.", odpověděla bez zbytečných dotazů typu: "proč tě to zajímá" a podobně.

"A von píše vo čem?"

Zorina byla nahlodaná.

"Von je takovej moravskej samec - takže vo babách a jejich prsouch a vo jutuberech a ...

"Vo čem? Ju co?"

"Jutuberech."

"Co to je?", zarazila se Zorina na konci vln, skrz který jsme spolu mluvili.

"Lidi, co na síti vyprávěj příběhy o rtěnkách, nebo jídlu, nebo autech, nebo čivavách."

"Na to někdo kouká?"

"I desítky tisíc lidí denně, Zorinko."

"A taky se u toho fotěj?", pátrala máma dál.

"Voni to filmujou, focení se je už out.".

"Proboha, na pindání vo čivavách kouká i desítka tisíc lidí denně? Copak nemaj co na práci?", udivila mámu informace o jutuberech.

"To neřeš. To se tě netýká. Hoď mi to hezký politický téma, prosim."

"A von vo politice nepíše, že to chce po tobě? Ty přece vo tom nepíšeš vůbec. Takovej xindl. Kdo by chtěl psát vo politice? To mi teda řekni."

"No, právě Vlčák mi napsal, ať napíšu něco hezkýho o politice a tak se radim s tebou. Von píše o kozách - jako ženskejch a babičce a dědovi taky. Ale píše i o politice."

"Hele, je to teda tvuj kamarád", začala opatrně Zorina, "ale neni tak trochu blbej? Něco hezkýho o politice? Copak von už Miloš umřel? Že bys napsal hezkej nekrolog třeba nebo reportáž o tom, jak spočinul na Vysočině."

"Neni blbej, už jsem se s nim párkrát viděl osobně. Má koupelnový studio."

"Doma?"

"Co doma?"

"No to koupelnový studio, jak řikáš. Všichni maj normální koupelny, ale Michal, vlastně ne, promiň, jak že si řikal, že se menuje?"

"David Vlk."

"No tak Vlk má rovnou koupelnový studio. To je tak velkej, že se nevejde do normální koupelny?"

"Velkej je. Ale koupelnový studio nemá doma. Je to jeho firma. Prodává koupelny."

"Tak proč neřekneš, že má kvelb a že kšeftuje s koupelnama, čoveče. Koupelnový studio...", dodala ironicky a s lehkym despektem.

"No tak poradíš mi teda, co mám napsat hezkýho o politice, abych mu udělal radost. Na jaře mi dal lahev výborný domácí slivovice, tak se mu chci nějak revanšovat."

"Ty si fakt vůl. Z čeho byla ta slivovička?"

"Švestky. Proč vůl?"

"Proč vůl? Jak se můžeš za jednu lahev kořalky chtít revanšovat hezkym psanim o politice? Jsi normální. Škoda, že ten Vlk neprodává televize.", skočila matka zdánlivě zase do jinýho tématu.

"Proč televize?"

"Protože by si ji aspoň občas pustil a poznal by, že o politice - tak jak v Česku leží a běží - se nedá napsat skoro nic soudnýho, natož hezkýho. Radši ať napíše, čim se nejlip přilepěj odpadlý kachličky v koupelně v baráku, kde je vlhko i v létě. Ta mrcha mizerná mi padla na nehet u nohou, když jsem se sprchovala. O tom ať napíše."

"Takže mi neporadíš?", řekl jsem rezignovaně.

"A neporadila sem ti snad už dost? Chlap, co má koupelnový studio a dá ti za úkol napsat něco hezkýho o takovejch sviňárnách, co se dějou, ten by potřeboval trošku provětrat faldy."

"Provětrat Vlkovi faldy? Proč?"

"No aby po lidech nechtěl takový blbostě, přece. Kurva, pálí se mi bramborák. Tak čau."

Vlčáku, tady máš teda ten "hezkej blog o politice". Fakt jsem se snažil. Ale vidíš sám... Další DÚ mi už, prosim, radši nedávej.