Co by měli letos napsat tři králové na všechny dveře v Česku

"Tak jsem včera mokrym hadrem vopucovala dveře na chalupě, abych těm třem, co přijdou, udělala dost místa."

Dva dny před příchodem tří králů jsem si s mámou dali po telefonu kafe a lehce si zafantazírovali o příchodu dvou bílých a jednoho černýho (vzadu! cejtíte tu segregaci?)

"Smázla jsem to jejich loňský kmb a nechám se překvapit.", zahájila Zorina.

"Překvapit? Tvuj optimismus mě někdy dokáže srazit na kolena. Čím by tě asi mohli překvapit?", pátral jsem, "že dorazej ve dvou a na vrata ti napíšou "Jedině Zorina?"

"Jedině Zorina ví co je terina!", porodila mámina pusa rým.

"Tak co, ty terino? Co bys chtěla letos číst na dveřích do chalupy?", měl jsem vážnej interes se to fakt dozvědět.

"No hlavně ne jen to kmb. To ať daj klidně do podpisu. Ale nějakej vzkaz přece! Ne to tak vodfláknout."

Pravdou je, napadlo mě, že kmb čtou lidi na vratech už pěknou řádku let. Furt to samý, omletý, ale TRADIČNÍ!

"Co mlčíš? Tebe to nikdy nenapadlo?", přerušila máma moje přemejšlení.

"Bohužel ne. A pěkně mě to sere. Máš recht! Taky chci na vrata do baráku vzkaz!"

"No vidíš. Tak co bys tam chtěl mít ty? Ale pozor, chlapečku, budeš to číst dnes a denně...", zavarovala Zorina.

Tak co si přát? Lžička v kafi stála v tom tmavym roztoku opřená o hranu hrnku a mlčela. Tady se nic nedozvim. Cukřenka na stole byla jasně ze hry, páč byla zaklapnuta porcelánovým víčkem. Stella spala.

"No...to mě právě děsí. Že to budu číst každej den.", naháněl jsem čas na rozmyšlení o případnym vzkazu na našich dveřích.

"...a nejen ty, chlapečku. Nejen ty... Těžký, co?", znovu mi máma nepomohla.

"Těžký jako boty obalený mazlavym bahnem, ti povim.", naháněl jsem pořád čas.

Ne tak Zorina.

"To musí bejt univerzální, pro tebe, pro holky z patra, pro děti co uměj číst a i pro pošťačku, co k vám denně chodí. Dveře nejsou místem pro soukromý přání..."

"Hele", řekl jsem odhodlaně, "já to vzdávám. Já fakt takhle rychle nevim."

Prohrál jsem.

"A křídu doma máš?", mazala mojí prohru cukrovou polevou Zorina.

"Mám."

"Tak až ty tři odejdou, tak tam dopiš: "Lidi, neblněte."