Chlapi zlenivěli a jsou z nich hlemejždi

Rozemleté rohy nosorožců a sloní kly? Ústřice? Celer nebo sušený penis krokodýla?Marihuana nebo bujarník johimbe? Zapomeňte. 

Nebyly to už dávno holky, ale nazvat je "paní" by bylo dost přes čáru.

Ženský. Pěkný mluvný ženský to byly.

Obě ke mně seděly zády v kavárně, kde vám na kelímky velké jako prvorepublikové bandasky napíšou vaše jméno.

"Co prádlo, zabralo?", zaslechl jsem a klávesnici u počítače jsem začal hladit, aby mi zvuky vycházející z ťukání na klávesnici nebránily v doslechu.

"Nóóóó", protáhla citoslovce dotazovaná, "ne že by nefungovaly, ale čekala jsem víc radosti....", dodala s lehce ironicky pohrdavým smíchem ta s novým prádlem.

"Chlapi zlenivěli. Jsou stejně rychlý jako jejich spermie. Takže hlemejždi. Prádlo neprádlo, Uzel neuzel.", přidala se ke steskům ta, která se ke mně v prostoru provoněla. Zvláštní mix vůně jablek, skořice a něčeho dalšího se mi dostal do nosu ve chvíli, kdy si právě ona sedla přímo za mě.

Otočil jsem se za sebe, jako bych někoho hledal. Pravým záměrem ale bylo zjistit, jak ty, co vedou rozhovor o chlapskejch hlemejždích, vypadají.

Viděl jsem jenom špičku skřítkovské, ze šedé vlny smotané čepice a pak krátké vlasy bílé jako chlupy ledního medvěda. Zřejmě šlo o nějakou geneticky upravenou formu evropsky pigmejských žen sedících v kavárně u holčičích řečí.

"To se pak můžeš přetrhnout, udělat z ústřic třeba tlačenku a furt nic. Hlemejždi.", konstatovala smutně ta s vlasy ledního medvěda. (Napadlo mě, že tlačenku z ústřic jsem ještě nikdy neochutnal.)

Začal jsem se lehce ošívat. Zástupci mužů byli haněni a já jsem nemohl vznést ani nejmenší námitku, protože cizí hovory SAMOZŘEJMĚ neposlouchám...

"Chlapům nestojí, protože většinou nejsou na sladký.", zkonstatovala šedá skřítkovská čepička a cinkla dnem velkého porcelánového hrnku o talířek postavený na stole před ní.

"Myslíš čokoládu?", zeptal se lední medvídek na férovku.

"Třeba. Ale mě nakopnou obyčejný orálky.", dala jasnou odpověď čepička.

"Koráky?", znejistěla lední medvídek.

"Ne korálky. Orálky. Čokoládový orálky.", nabíral rozhovor dvou ženskejch obrátky, kterých bych se ještě před pár sekundami nenadál.

"Kde je sháníš? To neznám. To se dá normálně koupit?", zazněl nažhavený dotaz a moje uši byly zvědavý jak děti na Štědrej den kolem šestý večer.

"Jasně. V Tescu, nebo Penny. Klasický orálky od Sedity, neznáš?", smála se už úplně nahlas čepička, pod kterou se schovávala pigmejská skřítka.

"Ty si kráva....", vydechla s novým poznáním o afrodisiakách ženská s bílejma vlasama. "Ale když ty orálky, tak já jedině tantranky...."

Zapomeňte na ústřice a mletý rohy nebohejch zvířat. Orálky a tantranky ruléz!