Chlapi s většíma, nebo s malejma?

"Vy nám dete do rány.", zvolala nadšeně jedna z mých vesnických sousedek z "horního konce". "Líběj se vám víc chlapi s většíma, nebo s malejma?"

Když si to studeným jarním ránem štrádujete se psem ke zvěrolékaři a pak do místního kvelbu, ani ve snu by vás nenapadlo, jaký téma dneska pojede u pultu s kasou.

Von takovej kvelb vlastně může sloužit i jako zpovědnice v kostele. Sice neplánovaně a pro mnohé neviditelně, ale je to tam! Rozdílů je jen pár  - namísto jednoho faráře několik zpovídajících. Namísto intimního, hadrem přes vchod separovaného místa se zpovídá na vostro před všemi a před vystavenými lahvemi šnapsu. Takovejch pokušení na dohled...

"Vy nám dete do rány.", zvolala nadšeně po mé příchodu do krámu jedna z mých vesnických sousedek z "horního konce". "Líběj se vám víc chlapi s většíma, nebo s malejma? 

Upřímnost někdy zarazí. 

"Prsama myslim.", doplní dotaz ta z horního konce a všichni ve frontě se začnou smát.

"Máte ještě bagety?", ptám se vietnamské prodavačky Haničky a tím získávám čas, který potřebuju k přípravě odpovědi na položenou otázku.

"Bagety serství.", usměje se Hanička a podle vůně v kvelbu poznávám, že byly právě dopečeny.

"Tak jak?", civí na mě sousedka a dalších několik nedočkavých párů očí.

"Teda vy máte ale po ránu téma, vám povim.", rozjiždím se zvolna.

"To víte, sousede, je jaro a tak si všichni povídaj o všem, co s tim souvisí."

"A jak souvisej mužský prsa s jarem?", zajímá mě.

"Některý souvisej, některý visej.", zahlaholí sousedka a fronta u kasy se rozvlní smíchem.

"Takže žádnej rozdíl mezi ženskejma a mužskejma.", skóruju ve slovní bitvičce.

"No to jo", opáčí sousedka, "ale některejm chlapům se líběj povislý, jinejm zase pevný a tak nás zajímá, jaký se líběj vám, když jste na ty chlapy?".

Sousedka je důsledná. Neústupná.

"Mně se líběj ty pevnější.", přiznám po pravdě a beru do rukou nákupní košík.

"No tak von je každej homosexuál tak trochu estét, že jo?", přidá se do diskuze další paní ve frontě.

Rychle zrakem přejedu můj aktuální "outfit", kterej jde dost výrazně proti vyřčené myšlence o tom, že každej teplouš je estét.

Vytahaný tepláky, lehce zasviněná psí bunda a pořádně vyšláplý starý kecky jsou vším možným, jen ne projevem estetického cítění.

"A nohy?", pokládá další dotaz sousedka z horního konce.

"Nohy?", odpovídám otázkou a zase šetřím potřebný čas ke konstruování odpovědi.

"No. Nohy. To je to co máte od prdele dolu.", upřesní a celá fronta zase hejká nadšením.

"Svalnatý. Chlupatý.", odpovím zase po pravdě.

"Tak v tom se, i když jste chlap, od chlapů lišíte.", reaguje dotazovatelka a další z mých sousedek dodá: "Kurnik šopa, proč nejsou všichni chlapi jako vy? Já si tak nerada holim nohy!"

V tu chvíli se ke smějícím se sousedům přidávám radostně i já.

"Tak si je neholte.", poradím "moudře" a reakce na můj nápad je tu cobydup.

"Holil jste si vůbec někdy nohy?", zeptá se ta, co mě má za estéta.

"Nikdy.", odpovím zase po pravdě. "Já si holim jen hlavu.", dodám.

"No to vidim. To mi řikat nemusíte. Ale nohy máte skrytý v teplákách. Proto jsem se ptala.", objasní důvod dotazu paní Estétová.

"Takže neholíte a máte to rád i u chlapů. A prsa pevný. Tak to si u nás moc neužijete.", zhodnotí celou moji sobotní zpověď sousedka z horního konce a významně pohodí hlavou k dalšímu chlapovi v krámě, kterej zatím mlčky postává s ostatními ve frontě u kasy.

"Přišel jsem pro bagety a mlíko, ne si tady užívat.", usměju se a pomalu se richtuju k výkonu nákupní činnosti v našem kvelbu.

"No...", spustí zase ta z horního konce, "nemyslela jsem tady u regálu s vokurkama, myslela jsem tak obecně. Je jaro a to leze na všecky chlapy, ne?", podívá se na mě.

"No tak to máte recht.", dám jí za pravdu. "Stejně jako všichni chlapi se těšim, až ze sebe lidi sundaj kabáty a bundy a ze skříní vytáhnou sukně a šortky."

"Ale tady žádnej chlap v sukních nechodí.", vmísí se zase do diskuze paní Estétová. "Teda...zatim.", dodá.

"A vy se díváte i po ženskejch v sukni?", překvapí sousedku z horního konce.

"Hele, holky", začnu familiérně, protože jsem už soused. "Já se rád podívám po všem, co je šmrncovní.", načechrám sousedkám peří. "A je mi jedno, jestli to má kalhoty nebo sukni. Prostě je to šmrncovní."

Moje upřímnost zastavila i vůně právě rozpečených baget.

"No tak vy se teda fakt máte.", reaguje paní Estétová. "My normální vlastně žijeme dost nudnej život. Holky čuměj po chlapech, chlapi po holkách. A vy to máte na voba břehy."

"Počkej, Zuzko", vleze do diskuze sousedka z horního konce. "Pán to tak nemyslí, že ne?", podívá se na mě zvědavým pohledem.

"Jak nemyslí?", reaguje paní Estétová, "dyť to sám řek.", upevňuje svoji teorii o tom, že to mám "na voba břehy".

Mlčím. Nedostávám prostor k vyjádření. Čekám.

"Řek, ale nemyslel to tak, že jo?", vyzvídá ta z horního konce. "Von", pohodí hlavou ke mně, "řek, že se mu líběj i ženský. Ale neřek, že by se s nima miloval.", upřesnila svoji teorii o tom, co jsem řek a co si při tom myslím.

Mlčim dál. Čekám na rozuzlení bez toho, abych dále vysvětloval.

"Prosim tě...", řekne s uspokojením v hlase, ale skoro opovržlivě paní Estétová, "dyť je to jen chlap. Ten nemusí vysvětlovat, stačí, když mluví. Že jo?", mrkne na mě.

Všichni, včetně v tichu stojící pokladní Haničky, mlčí a čekají na moji reakci.

"Tak já jdu pro ty bagety", odpovím a přehodím v ruce nákupní košík s myšlenkou, že chlap nemusí vysvětlovat. Stačí, když mluví. "Fajn den a celej víkend přeju, dámy!

Odcházím k bednám s rozpečenými bagetami a za sebou ještě zaslechnu: "Pozdravujte Pepu. Ten má určitě pevný prsa."

"Má", odpovím radostně, "a chlupatý k tomu. "Počkejte si na plovárnu v létě..."