Chlap, kterej má rád dýňovou polívku, je gay

"... no to je přece jasný. Dýňovou polívku maj rádi ženský a teplí chlapi", řekla, usrkla mátovej čaj u stolu venkovní kavárny v "grébovce" a bylo zase trochu jasněji.

"Sushi je pro pozéry", slyšel jsem zase jindy, "kdo normální si nechá do kyselý studený rejže zabalit kyselou ředkev, celý to zamotat do smradlavý řasy a máčet v sojovce, což jsou vlastně nahnilý zvířecí kosti???"

Je zvláštní, jak kromě energetického přísunu a estetického vjemu dokáže jídlo vzbuzovat emoce a kategorizovat jedlíky.

Proč si ženský nedaj tak často jako latté kafféééé třeba tlačenku s cibulí, octem a pepřem? Všechny ty, které  to ještě nechtějí vzdát a chtějí se vdát by si tohle jídlo měli zařadit do jídelníčku jako základ, protože svobodný chlapi, co žijou sami a nevařej, si tuhle "kamarádku" minimálně jednou tejdně naservírujou. A kdyby nemuseli pokapat plátek tláči octem, jisto jistě by jí vdechli přímo z papíru.

Proto je moudré si pojídání tlačenky pěkně natrénovat. Nebo si v tom dokonce najít zálibu. Hlavně pokud jste už žena s vyšším věkem a se stálou touhou po vdavkách.

Proč si ženy na prvních rande, které se často dějí na nějakých obědech nebo večeřích v restauraci, nedaj třeba držkovou? Nebo pečenej bůček? Nebo segedín například...

Proč před nimi na talířích často přistanou mazlavý kaše italskýho rizota s kouskama hub nebo paličkami zeleného chřestu?

Uvědomujou si, že svým výběrem v restauraci naznačují chlapovi u stolu naproti nim, jak to všechno jednou bude u "nich" doma? Nemají strach se takhle odkopat na rande s chlapem, kterýho bych fakt rády chtěly na dlouho k jednomu stolu a do jedný postele?

A co chlapi?

Maj se obávat si ve společnosti dát například už zmiňovanou dýňovou polévku, aby nebyly považovány za teplouše?

"Jedno smrdí po hlíně, druhý po nemytym podpaží", prohlásil kdysi kategoricky Alex, když jsme jednou seděli s partou v nóbl restauraci, kde i dýchat bylo trochu drahé a číšník na stůl položil talíř s carpacciem z červený řepy posypané kozím sýrem.  Alex má rád vařený hovězí - řepa je krmení, ne jídlo.

Měl by se chlap přizpůsobit a dát si pravou italskou rozvařenou rejži s artyčokama, i když si do poslední chvíle před objednávkou myslel, že artyčok má něco společného s uměním? Může chlap kydanec rýžové mazlavé kaše podávaný v hlubokym talíři  za jakýkoliv umění považovat? 

Pokud se talíř rejžový kejdy stává vstupním kódem k srdci a jinam u vyvolené, pak se chvilková nerozvážnost při objednání ("dej si rizoto, maj ho tu skvělý!") dá pochopit.

Chlap by ale ZÁSADNĚ neměl při pojídání tohoto strategicky zvoleného pokrmu projevovat příliš velké nadšení z jeho chutí nebo dokonce mlaskat. Ne proto, že je to neslušné. Ale hlavně proto, aby jeho gastro projevy nevyvolaly u slečny nebo paní radost z poznaného souznění u jídelního stolu. To může být opravdu velmi nebezpečené pro další vývoj vztahu.

Chlapi a ženský jsou prostě jinak poštelovaný.

Chlapi nečtou Elle ani Rytmus všeho možnýho. Ke kecum o fotbale a autech nepatří ani fusion restaurace, ani nakrájená řepa.

Ženský zase nepochopěj, jak je možný zkombinovat kyselý zelí, vepřovou a smetanu s houskovym knedlíkem. K jejich životům ve většině patří krásné voňavé esteticky fungující a nízkou kalorii garantující plátky římského salátu s pár kapkami olivového oleje a plátek ryby prodejchaný párou.

Neměly by tedy žít ženský spolu, případně s chlapama, co maji rádi dýňovou polívku?

Nedostali by tak chlapi s tlačenkou v kombinaci s fotbalem a velkoplošnou televizí dárek nad dárky? (prd dort z Polárky!)

Nedošlo by tak k celkovému vyladění vesmíru?