I když jsme teprve na začátku všeho následného, dost lidí má díky postupným uvolňováním různých "opatření" za to, že vše špatné skončilo a bude možné se vrátit vyjetými cestami k "normálu". Chci se k tomu "normálu" vracet i já?
Po pravdě - moc se mi "tam" nechce.
Pamatuji si velice dobře na pocity ve chvílích, kdy to všechno bouchlo a následně se rozjelo.
Zmatek až téměř panika. V prvních fázích nezvládnuté kroky vlády - pozdní ustanovení krizového štábu vedeného - v rozporu se zákonem - premiérem, přešlapování ministra zdravotnictví a médii masírovaná česká populace.
Vládní koalice se den po dni stále více zamotávala ve svých častých prohlášeních a opozice nedokázala vše čapnout do rukou tak, aby prokázala schopnost být opozicí v pravém smyslu slova.
Pak lži o všem, jak jsme připravení. Pak přiznání, že připravení nejsme. Pak dobrovolnické šití roušek, které nebyly a poté poklonkování hlavních představitelů státu u dopravního letadla z Číny s ochrannými prostředky, které byly později klasifikované jako z velké části nefunkční.
Nato ze dne na den, jako když lusknete prsty, opuštěné ulice, zavřené živnosti a školy, doporučení nenavštěvovat seniory a nejistota všech.
A denně informace o tom "kolik lidí se nakazilo", "kolik lidí zemřelo", "jak je na tom Itálie a Španělsko".
Zpravodajství se proměnilo v totální černou kroniku krmenou výroky typu "proč jeli lyžovat?", "kde je prezident?", "řekněte jméno, nebuďte slušný", "lidé se u okýnek s pivem nechovají zodpovědně", stříhám a barvím se sama", "nikdy jsme nic podobného nezažili, tak se nedivte", "nedostatečná kapacita lůžek v nemocnicích", "důchodci do krámu od desíti, pak od osmi, a pak zase jinak", "my ochranné prostředky máme, ale nesmíme je distribuovat", "žádné peníze z programu Covid mi nedorazily", "hranice mohou být zavřené až dva roky", "není droždí!" a tak dále, až po oznámení koaličnímu partneru "příště se na vás vy.....m".
S pomocí Boží (jak sám na kameru pronesl premiér...) jsme nakonec celou situaci zvládli s opravdu nízkou úmrtností (používané slovo "smrtnost" bylo jazykové novum, při kterém se člověku obracel žaludek) a znovu došlo ke lžím, jak jsme nejlepší v Evropě.
V posledních dnech konečně "uvolňování" a hrůzné zjištění, jak si vlastně lidé nechali dobrovolně natáhnout ohlávky.
Chci se do takové doby vracet?
"Chci se vracet do doby, kdy naši přední nevěděli co dělat a z různých chaotických opatření bylo možné rozpoznat i politické těžení z této dramatické situace?
Mám chuť prchnout z doby, kdy se po létech někteří z nás ukázali jako zodpovědní i bez politické příslušnosti a jiní svoje politické talíře plnili horké polívkou slibů a někdy až lží?
Mám - za cenu toho, že se zase vracíme do "běžného stavu" - pomalu zapomínat na všechny ty životaschopné a zase uvěřit těm, kteří blafovali?
Po pravdě řečeno - opravdu se mi nechce.
Budu ale muset.
Mlčet k tomu všemu ale nebudu. Zase se mi více otevřely oči.
