Češi jedi veverky! So bohemian!

Mám rád, když mi den přinese nějaký příběhy. No tak dobrá - ať nejsem nenažranej - úplně stačí jeden příběh denně.

Jsem rozežranej. Vím to o sobě, vědí to o mně lidi kolem, protože takhle "smrtelně" hřeším rád.

Kromě galerií a koncertních sálů mám ještě rád řeznictví. V poslední době hlavně řeznictví z Písku - exponáty v jejich "MÚÚÚ" se v mých očích často blíží exponátům v Albertině, nebo v pražském DOXu.

Vstupné tam neplatíte a radostí v nich je nepočítaně!

Už když stojíte před vitrínou a čekáte, až na vás přijde řada, zjišťujete, že na světě je krásně i v prodejně masa. A leckdy se mezi bůček, hovězí žebra nebo telecí kýtu vkrade i opravdová zábava - až prča - bych řek...

Řeznice nikdy nechodily pro slovo daleko a s masem dokážou zacházet tak, jako když dlaněmi opečovávají malá miminka. Kusy masa pěkně v rukách přehazují a málokdy se stává, aby masíčko za pleskavého zvuku znalecky nepoplácaly.

"Tak co to bude, mladá paní?", dala klasickej řeznickej dotaz přes pult MÚÚÚ řeznice na pražském Karlově náměstí.

"...a piece of meat for soup, please", zazněla americká angličtina a řeznice byla chvíli v úzkých. Ale jen chvíli. S nabídkou téměř simultánního překladu přišel elegán, stojící hned za Američankou.

"Paní si přeje kus masa na polévku", předal přes pult zprávu řeznici a tak okamžitě do dlaní čapla dva kousky hovězích žeber, které se do polívky hodí stejně dobře, jako Chanel 5 do opery.

"Thank you", obrátila Američanka pozornost od řeznice k tlumočníkovi, ukázala na jeden z nabízených kusů a ten se z rukou prodavačky přesunul na váhu.

"Ještě něco?", zeptala se řeznice a čekala na překlad.

Američanka pochopila i bez překladu a na českou otázku odpověděla anglicky: "Some good steak meat, please.", usmála se kupující a tlumočník se neodkladně pustil do práce.

"Nějaké maso na steak si přeje", řekl nahlas.

"No jó, toho máme dost, tak ať si vybere.", řekla přes pult řeznice tlumočníkovi, rukama ukázala do chladícího boxu mezi všechny ty svíčkové a t-bone steaky a mně se začaly sbíhat sliny.

"They have a great selection. You can choose yourself." pronesl laskavě a pokračoval: " what about tenderloin, or t-bone steak?", zeptal se.

"Don´t they have something special?", zajímala se kupující a překladatel pustil její přání přes chladicí pult směrem k prodavačce.

"No, já bych jí doporučila veverku.", řekla znalecky a ukázala prstem na opravdu překrásnej kus hovězího svalu s krátkym masíčkem.

"What did she say?", zeptala se Američanka tlumočníka.

Ten se chvíli ošíval, lovil v hlavě nelogičnosti a možná i některá slova a pro jistotu se prodavačky ještě jednou zeptal: "Veverku?"

"Milej pane,", spustila řeznice masný žargon, "dokud neochutnáte dobrej steak z veverky, nevíte, co je lahoda."

"What did she say?", trvala Američanka na svém.

"Squirrel - she said.", odpověděl vystrašeně elegán.

"Squirrel? Really? So bohemian...." vyteklo z pusy zákaznice a její oči i naježené obočí dávaly jasně najevo, že tohle tedy ještě v životě nezažila. Veverku na steak!

"Tak co, vezme si mladá paní veverku?", koukla na tlumočníka řeznice a hnala nákup rychle dál, protože fronta rostla a Američanka nevěděla, jestli si má k žebrům vzít ještě veverku.

"Do you cook steaks from squirrels?", zeptala se vážně, ale hlavně pořádně vyděšeně a zřejmě si představovala, jak si u nás v Česku dáváme veverky s opečeným bramborem a brusinkovou omáčkou.

A tlumočník, snad aby ještě více znásobil její pochybnosti, poznamenal: "Yes, because squirrel is the part of the cow."

Svým sdělením zákaznici z Ameriky vyděsil definitivně. Určitě si v pikosekundě vzpomněla na různě klonovanou kukuřici a rychle narostlá kuřata a další a další "speciality" evropské kuchyně, před kterými jí kamarádi varovali.

"...so...give me one chicken", pronesla rozhodně a pak zaplatila a prchala domu všem na skypu a facebooku sdělit, že se ocitla v zemi, kde byla založena první universita ve střední Evropě a kde lidi v roce 2016 jedí veverky...

Každej den má mít příběh!