Barbarky

Rituály a pověry. Nekonečné dobro. Plaché naděje a víra v tradici. Rozkvetou a vdám se, nebo nic nepukne a závoj zase nebude? 

"...a to se mám jako spoléhat na větve?", zakroutila hlavou a olízla pěnu z horkého našlehaného mléka, která jí kolem rtů zůstala viset po upití kafe z vysoké sklenice.

"No jasně a na co jinýho by ses dneska chtěla spolehnout? Na chlapy? Jenom na sebe, holčičko, jenom na sebe. Větve nepomůžou.", vystřelila světácky a dlouhým, červeně nalakovaným nehtem se zbavila hřebíčku, který jí uvízl v koutku pusy. Opatrně ho položila na okraj talířku, na kterém trůnil hrnek se svařákem.

Obě na první pohled životem protřelé, různými naplněnými taškami obložené, seděly proti sobě každá na svém kabátu, které jen tak halabala stáhly z ramenou.

"Nestraš. Ještě aby rozkvetly!", dodala  Svařáková a z jedné malé papírové tašky vytáhla lesklou sklenici plnou bílého krému.

"Loreál? To chceš vypadat jako Jane Fondová? S kůží vycpaný tresky místo obličeje?", zkrabatila hrůzou tváře slečna Kávová.

"Jo, holka, časy jsou zlý. Loni Chanel, letos L´Oreál. Chanel letos dostane ta jeho nová zrzka. Ale já jí ho přeju.", dodala spokojeně slečna Svařáková.

"Tys byla vždycky kadet, Iveto. Dopřát nový milence Chanel, kterej jsi dostávala ty - to chce velkou dávku empatie.", znalecky ohodnotila charakter slečny Svařákové slečna Kávová.

"No tak Chanel rozhodně ne, ten bych jí s chutí vyrvala z ruky. Milana jí přeju. Toho blbce, kterej si myslí, že krémem smázne všechno průsery, kterejch se dopustí během jednoho roku. Milana jí přeju. Toho jo!", opravila chybné mínění o dopřání slečna Svařáková. "A nejlíp za manžela. Doufám, že si dneska koupí barborky!", dodala.

"Dyť tak špatnej nebyl", upila slečna Kávová a znovu si ze rtů jazykem olízla bílou načechranou pěnu.

"Špatnej nebyl, ale - debil.", zaveršovala zvesela slečna Svařáková.

"Nech toho. Loni si tady před vánocema vytahovala z tašek jednu radost za druhou a pokaždý jsi řekla, jak je Milan hodnej.", vyhodnotila roční bilanci slečna Kávová.

"Loni hodnej byl. Jenže minulej čas se nepočítá. Žijeme teď. Já například sama, s L´Oreálem." kontrovala slečna Svařáková a zapálila si malej doutníček.

Jeho vůně se nad stolem smísila s vůní svařeného červeného vína s badyánem, hřebíčkem a skořicí a kolem kavárny v obchodním centru neklidně pobíhali ti, co v dlaních svírali zatím jednu, maximálně dvě tašky s dárky pod stromeček.

"A s kym budeš na štědrej večer?", zeptala se Kávová.

Svařáková chvíli mlčela.

"No...s kym? S mámou. Dáme si kapra, prohodíme taštičky a pak někam vypadnu.", odpověděla pak krátce.

"Kam někam? Nechceš přijít k nám?", zeptala se soucitně Kávová a dlaní od svého obličeje odehnala voňavý dým z doutníčku kamarádky.

"Díky, Mirko, ale takový to štědrovečerní rodinný štěstí není pro holky, co čekaj doma na Ježíška sami ve flanelovym pyžamu nebo s matkou, která při večeři významně mlčí a přitom jí z obličeje stříká jedna vykřikovaná výčitka za druhou.", poděkovala Svařáková za nabídku účasti na rodinném štěstí. "Nedáme si napůl cheescake?", navrhla slečně Kávový.

"Klidně doraž, já to Petrovi řeknu předem. Taky tě rád uvidí."

"A co budeme dělat? Cpát se pracnama, čumět na Šafránkovou a ty se pochlubíš novym spodnim prádlem? ... Kdepak holka, já vypadnu někam do baru. Na štědrej večer nejsou samy jenom holky, víš...", přivřela slastně oči a vydechla další dávku voňavého dýmu.  

"Ty si zvíře, Iveto. Dáš si s mámou salát a vyrazíš lovit chlapa? Na Štědrej večer?", naoko se podivila Kávová.

"O tom nepochybuj. Kdy jindy když než na Štědrej večer, může ženská narazit na štědrýho chlapa? No?", vytasila se s teorií o štědrém vztahu slečna Svařáková."

"No tý jo!", usmála se Kávová.

"Holčičko", natáhla z doutníku dým Iveta, "dnešní doba přeje barbarkám. Barborky ať kvetou hodnejm holkám.", vyfoukla z doutníčku natáhnuté blaho a obchoďákem se rozezněly andělské šalmaje.

Naa roo diil se!