Afrodit

"...nó....fakt...vona byl vždycky tak trochu jinde.", otvíraj se zahrádky a když nejsou u příliš frekventované ulice, uši si užijou...

Venku je to sice ještě pořád na bundu, ale vevnitř jsme seděli setsakra dlouho! Pod zadek vám šoupnou polštářek a vy se nadechnete a nastražíte uši.

Dvě moje vrstevnice oblečené snad podle katalogu Magnet Pardubice zrovna každá zdolávaly óbr zmrzlinovej pohár. Sklenice byla přecpaná vanilkovou zmrzlinou a na palici si narazila, fiflena jedna, čepici ze šlehačky, do který v kuchyni vrazili takovou tu křehkou pečenou ruličku, kterou - bůhvíproč - dozdobili ještě trsem třpytivých na špejli chycených krátkých pásků plastu.

Huby těm dvěma jely jako dobře namazaný šicí stroje.

"Chudák Helena", poznamenala ta silnější, nebudeme psát tlustá, že ne?, a zajela lžičkou do šlehačky a zmrzliny s vervou zápasníka rugby.

"A vona je fakt ten..., jak se to řiká?", zeptala se ta míň narostlá a k poháru si připálila cigáro. Mám rád lidi, co jdou proti proudu a názvem "bio" myslej hlavně kino.

"Afrodit. Jo, je to afrodit. Oboupohlavní se tomu taky řiká, Majko", řekla rugbystka hulící Majce a jazykem dlouhým jako běhoun u nás v kuchyni opucovala zbytky šlehačky a zmrzliny z téměř neznatelných fousků pod nosem.

Stella nastavila své vábné, rozhárané pozadí místnímu oříškovi.... Jednou rukou jsem jí přitom držel za obojek, druhou jsem upíjel malý pivo.

"Takže ani ryba ani rak, co?", dodala znalecky Majka a vajgla típla do popelníku.

"Ani holka ani kluk - taková hračka přírody. Ale prej se nechá přeoperovat."

Majka polkla porci zmrzliny. "No bodejť, celej život se patlat v tom, jestli jsem vlastně ženská nebo možná chlap - to je na palici. Já bych ze sebe nechala udělat chlapa. Ty to maj lepčí."

Oříšek se nasytil a odběhl.

"Já taky", řekla rubgystka a u procházejícího číšníka si objednala latté. "ˇŽádný holení nohou a kníra, žádná menstruace a děti bych mohla poslat za mámou, aby mě nerušily, viď?, dodala jasně a bez přemýšlení.

Majka se rozhlídla od stolu kolem, zařvala na děti ať neběhaj (proč vlastně lidi venčej děti, když venku nesměj běhat?) a zkušeným hmatem si projela dlaněmi od podpaží do podprsí a hluboce vzdychla, "..v čem asi bude chodit v létě sem?", zeptala se nahlas a hodila okem směrem k zatím vypuštěnému bazénu.

"S těma jeho-jíma prsama může klidně jen v pánskejch plavkách", posoudila pravděpodobnost letního bazénového konání afrodita hráčka rugby a ukazováčkem bez bázně a hany vjela do sklenice. Její vnitřní stěny bříškem prstu pečlivě prozkoumala a ukazováček se zbytky zmrzliny a šlehačky vrazila do pusy.

"Ještě, že ty naše děti, IVANO - NELÍTEJ POŘÁD JAKO KRÁVA!!! (zařvala zase do chumlu dětí kousek od nás) - jsou v pořádku.", konstatovala Majka a zapálila si další cigáro.

"Buď ráda,", řekla znalecky hráčka rubgy, "že si můžeš bejt jistá, že je to Ivana..."

Dopil jsme pivo, došel si se Stellu na vodítku k mušli, ujistil jsem se, že nejsem afrodit a šel zkontrolovat montéry, co dávali dohromady novou kuchyň...

Bude se tu žít zábavně!