Abysme mohli střílet vrazi

"... a ty si moje babička že jsi přišla?", seděl v tramvaji zadkem v zadní části sedačky a nohy měl do vé. Babička seděla vedle něj a nohy měla u sebe.

Tramvaj pelášila podél řeky, plašila holuby zobající na chodníku nadrobené rohlíky a byla přetopená. I když huby všech okýnek v ní byly dokořán, hic se nedal vyhnat ven.

Babička koukala z okna, asi jak jí rychle letí život a papírovým kapesníkem otírala neustále se objevující kapku u jejího nosu.

"Slyšíš mě babi?", upozornil na sebe klučík, malými dlaněmi se zapřel o sedačku a vrátil zadek do její zadní části. Silonové kalhoty, do kterých byl navlíknut, po leštěném povrchu sedačky klouzaly jako čert.

"Slyším tě.", odpověděla babička s nudlí u nosu a podívala se na kloučka.

"Tak odkud jsi přišla?", zeptal se kluk na férovku a neuhnul pohledem od babiččina obličeje.

"Z Rychnova.", řekla babička jednoduše.

"A tam se roděj babičky?", pokračoval chlapeček ve výslechu.

"Ano.", popotáhla babička nudli zpět do nosu a pak si uvědomila, že tím nedává vnukovi dobrý příklad a automaticky nos otřela jemnou buničinou.

"A dědové taky?", pátral vnuk dále.

"Jo, dědové taky a taky maminky a tátové a děti se tam roděj.", rozpovídala se babička.

"A pak jedou všichni do Prahy a tam se potkaj a choděj nakupovat?", pokračoval klučík dál.

"Proč nakupovat?", začal i babičku zajímat rozhovor s jejím vnukem.

"Protože my nakupujeme pořád. Každej den. A někdy i večer.", kontroval hošík.

"A kam to všechno nakoupený dáváte?", zeptala se ho.

"My to sníme. Nebo to dá máma do skříně a zapomene na to a pak to zase koupí."

Tramvaj se rozskákala a chlapečkovi sjížděl zadek čím dál blíž hraně sedačky.

"A co pořád nakupujete?", zvýšila se babiččina zvědavost.

"Samopaly, chleba, lentilky, hlínu a žrádlo pro Chloupka.", vyjmenoval základní potřeby malého kluka ten, co mu zadek klouzal po sedačce.

"Samopaly?", zvedla obočí babička a ani moje nezůstalo v tu chvíli v obvyklé poloze.

"No. Abysme mohli střílet vrazi.", řek bez prcek bez vytáček. "Kde se roděj vrazi? Taky v Rychnově?", položil další, tentokrát už hodně odvážný dotaz.

Babička nervózně poposedla a zhluboka potáhla další nudli, která ji u nosu visela jako koule na vánočním stromku.

"No to nevim.", odpověděla váhavě.

"Já to vim. Vrazi se roděj maminkám a pak je zabijou. Nebo jim ukradnou peníze a maminky nemůžou nakupovat. Ani samopaly."

Ponořil jsem bradu s pusou za límec bundy, aby si nikdo nevšiml, jak se směju.

Babička povytáhla vnuka z pozice ležícího střelce zpět do pozice sedícího potomka, podívala se na něj a ve snaze zakončit dialog o vrazích maminek se zeptala: "Už jsi napsal Ježíškovi?"

"Jo", řekl kluk a jednou dlaní prohraboval kapsu u bundy.

"A co ti letoš přinese?", zeptala se babičkovsky něžně.

"Pistoli a patrony."