A to ten mozek pak ještě pečeš?

"Nastrouháš turistickej salám, nakrájíš cibuli, zasypeš to červenou paprikou a spojíš tavenym sejrem. Z toho vznikne mozek. A lebku uděláš buď z brambory, nebo z dýně."

"Von Milan neni na sladký a tak mu dělám slanej dort, víš?", mudrovaly dvě kuchařky, které v mládí neoblékaly panenku Barbie a v autech jezdily nepřipoutané bezpečnostními pásy. Tenkrát totiž o bezpečnostních pásech nevěděl nikdo zhola nic.

Sedmnáctka vyrazila z palačáku do Holešovic.

Měl jsem za sebou ten den jeden pohřeb a do Holešovic jsem se jel podívat na holčičku, která se narodila nedávno, a proto v autě už jezdí připoutaná.

"A to ten mozek pak pečeš?", zeptala se paní Mozkové její kamarádka stejně zvědavě, jako by chtěla zjistit, jestli je mlíko v Lidlu fakt za 9,90.

"Jen ten mozek v bramboře, ostatní se nepeče, je to takový za studena. Ještě potřebuješ ajdam, kyselý okurky, česnek, nakládanou kukuřici, hrášek, uvařený kolínka,  majonézu želatinu a buřty.", nasázela paní Mozková do uší své posluchačce další ingredience, které spolu vytvoří nepečený slaný narozeninový dort pro Milana.

"A párátka ještě musíš mít.", vzpomněla si Mozková.

Tramvaj minula Tančící dům a dámská volenka pokračovala.

"Největší votrava se svlíkat buřty z toho umělýho střeva. Milan už to nerozkouše."

Kamarádka nasávala informace k opravdu netradičnímu receptu, jehož ingredienci jsou schopny vydráždit do bezvědomí žlučník kohokoliv z nás a v některých případech vyvolat i silně nutkavou potřebu realizace sebevraždy.

"Trochu toho eidamu rozpustíš v pytlíku v mikrovlnce a rozválíš do placky, na ní nastrouháš česnek a do ještě teplýho sejra zabalíš ty buřty bez střívek. Zamáčkneš to, strčíš do lednice a vono to ztuhne."

Příšerná představa!

"Takže vlastně vzniknou takový kremrole s buřtem, viď, Hanko?" (Paní Mozková je Hanka!)

"No a když je pak nakrájíš na kolečka, tak je to takový krásný, no."

"A pak ten ajdam nakrájíš na stejný kostky a okurky na silnější plátky. A pak si uděláš základnu pro dort tak, že ajdam a okurky pospojuješ párátkama a uděláš takovej čtverec na talíři. Je s tim sice patlání, ale je to fakt dobrý.", začala paní Mozková Hanka s postupem přípravy.

"Uvařený studený kolínka smícháš s kukuřicí, hráškem, želatinou a majonézou a dáš do misky zatuhnout do lednice."

Tramvaj si to při jízdě houpala po zvlněných kolejích táhnoucích se pod Letenskými sady podle Vltavy a mně se zved žaludek. Né z rychlé jízdy, ale z představy misky s tuhnoucími kolínky s kukuřicí, majonézou a želatinou.

"Udělá se ti taková bábovička a tu pak dáš do toho čtverce z ajdamu a okurek. Doprostřed, rozumíš?"

Technologii pochopit šlo. Těžší pro mě bylo pochopit, PROČ tenhle pekelnej mix?!!!

"Tu bramboru naplněnou mozkem zabalíš do alobalu a dáš píct do trouby. Pamatuješ si to všechno?", zeptala se Hanka.

"Pamatuju a dáváš tam i cibuli?", zeptala se kuchařská učnice.

"Cibuli ne, ta Milana kope, holka. Ale ty si jí tam klidně dej.", poznamenala zkušeně paní Mozková.

"No a když bude ta brambora s mozkem upečená, tak jí vyndáš a dáš vystydnout a vytuhnout do lednice.", jela Hanka dál hnaná elánem stejně jako sedmnáctka, která nás vezla ke štrosmajeráku.

"To je ale strašně náročný jídlo. Myslim na přípravu.", vydechla zprávu o těžkostech kuchařek do pléna ta, která Milanův slaný dort ještě nedělala.

"Jo, čas to zabere, ale je to strašně dobrý.", potvrdila kamarádčiny předpoklady Hanka Mozková.

Strašně dobrý - to je přesný. Tramvaj zastavila na červenou.

"No a pak tu bábovičku z kolínek opatrně vyklopíš do toho čtverce z ajdamu a celou jí namažeš majonézou, co ti zbyla."

POMOC! zařval jsem beze slov do vnitřku tramvaje a čekal na finále.

"Jako všechnu?", zeptala se pro jistotu kamarádka.

"Musíš, protože do ní pak přilepíš na kroužky nakrájený buřty s tim česnekem v sejru a nahoru rozkrojíš tu bramboru s turisťákem. Hezky kolem dokola ty kolečka buřtů a na vrch pak tu rozkrojenou bramboru. A je to..."

Ten finální popis dobroty jako by mě kopl do varlat. 

"Pak to dáš jen do špajzu, aby se to hezky rozleželo a na talířek dáš vždycky trochu toho sejra s okurkama jako přílohu, ty spojený párátkem, jak sem ti řikala a k tomu tu bábovičku z kolínek a kousek brambory s mozkem."

Tramvaj minula štrosmajerák a šinula si to k Veletržnímu paláci.

"Tak já to udělám o víkendu, přijdou mladý, tak jim udělám něco jinýho než pečený kuře."

Paní Mozková jen prorocky poznamenala: "To budou koukat."

Vystoupil jsem z tramvaje. Měl jsem za sebou pohřeb na Olšanech a gourmetskou popravu v sedmnátce. Před sebou ale, naštěstí, i první setkání s malou Dominikou...