"Nastrouháš turistickej salám, nakrájíš cibuli, zasypeš to červenou paprikou a spojíš tavenym sejrem. Z toho vznikne mozek. A lebku uděláš buď z brambory, nebo z dýně."
"Von Milan neni na sladký a tak mu dělám slanej dort, víš?", mudrovaly dvě kuchařky, které v mládí neoblékaly panenku Barbie a v autech jezdily nepřipoutané bezpečnostními pásy. Tenkrát totiž o bezpečnostních pásech nevěděl nikdo zhola nic.
Sedmnáctka vyrazila z palačáku do Holešovic.
Měl jsem za sebou ten den jeden pohřeb a do Holešovic jsem se jel podívat na holčičku, která se narodila nedávno, a proto v autě už jezdí připoutaná.
"A to ten mozek pak pečeš?", zeptala se paní Mozkové její kamarádka stejně zvědavě, jako by chtěla zjistit, jestli je mlíko v Lidlu fakt za 9,90.
"Jen ten mozek v bramboře, ostatní se nepeče, je to takový za studena. Ještě potřebuješ ajdam, kyselý okurky, česnek, nakládanou kukuřici, hrášek, uvařený kolínka, majonézu želatinu a buřty.", nasázela paní Mozková do uší své posluchačce další ingredience, které spolu vytvoří nepečený slaný narozeninový dort pro Milana.
"A párátka ještě musíš mít.", vzpomněla si Mozková.
Tramvaj minula Tančící dům a dámská volenka pokračovala.
"Největší votrava se svlíkat buřty z toho umělýho střeva. Milan už to nerozkouše."
Kamarádka nasávala informace k opravdu netradičnímu receptu, jehož ingredienci jsou schopny vydráždit do bezvědomí žlučník kohokoliv z nás a v některých případech vyvolat i silně nutkavou potřebu realizace sebevraždy.
"Trochu toho eidamu rozpustíš v pytlíku v mikrovlnce a rozválíš do placky, na ní nastrouháš česnek a do ještě teplýho sejra zabalíš ty buřty bez střívek. Zamáčkneš to, strčíš do lednice a vono to ztuhne."
Příšerná představa!
"Takže vlastně vzniknou takový kremrole s buřtem, viď, Hanko?" (Paní Mozková je Hanka!)
"No a když je pak nakrájíš na kolečka, tak je to takový krásný, no."
"A pak ten ajdam nakrájíš na stejný kostky a okurky na silnější plátky. A pak si uděláš základnu pro dort tak, že ajdam a okurky pospojuješ párátkama a uděláš takovej čtverec na talíři. Je s tim sice patlání, ale je to fakt dobrý.", začala paní Mozková Hanka s postupem přípravy.
"Uvařený studený kolínka smícháš s kukuřicí, hráškem, želatinou a majonézou a dáš do misky zatuhnout do lednice."
Tramvaj si to při jízdě houpala po zvlněných kolejích táhnoucích se pod Letenskými sady podle Vltavy a mně se zved žaludek. Né z rychlé jízdy, ale z představy misky s tuhnoucími kolínky s kukuřicí, majonézou a želatinou.
"Udělá se ti taková bábovička a tu pak dáš do toho čtverce z ajdamu a okurek. Doprostřed, rozumíš?"
Technologii pochopit šlo. Těžší pro mě bylo pochopit, PROČ tenhle pekelnej mix?!!!
"Tu bramboru naplněnou mozkem zabalíš do alobalu a dáš píct do trouby. Pamatuješ si to všechno?", zeptala se Hanka.
"Pamatuju a dáváš tam i cibuli?", zeptala se kuchařská učnice.
"Cibuli ne, ta Milana kope, holka. Ale ty si jí tam klidně dej.", poznamenala zkušeně paní Mozková.
"No a když bude ta brambora s mozkem upečená, tak jí vyndáš a dáš vystydnout a vytuhnout do lednice.", jela Hanka dál hnaná elánem stejně jako sedmnáctka, která nás vezla ke štrosmajeráku.
"To je ale strašně náročný jídlo. Myslim na přípravu.", vydechla zprávu o těžkostech kuchařek do pléna ta, která Milanův slaný dort ještě nedělala.
"Jo, čas to zabere, ale je to strašně dobrý.", potvrdila kamarádčiny předpoklady Hanka Mozková.
Strašně dobrý - to je přesný. Tramvaj zastavila na červenou.
"No a pak tu bábovičku z kolínek opatrně vyklopíš do toho čtverce z ajdamu a celou jí namažeš majonézou, co ti zbyla."
POMOC! zařval jsem beze slov do vnitřku tramvaje a čekal na finále.
"Jako všechnu?", zeptala se pro jistotu kamarádka.
"Musíš, protože do ní pak přilepíš na kroužky nakrájený buřty s tim česnekem v sejru a nahoru rozkrojíš tu bramboru s turisťákem. Hezky kolem dokola ty kolečka buřtů a na vrch pak tu rozkrojenou bramboru. A je to..."
Ten finální popis dobroty jako by mě kopl do varlat.
"Pak to dáš jen do špajzu, aby se to hezky rozleželo a na talířek dáš vždycky trochu toho sejra s okurkama jako přílohu, ty spojený párátkem, jak sem ti řikala a k tomu tu bábovičku z kolínek a kousek brambory s mozkem."
Tramvaj minula štrosmajerák a šinula si to k Veletržnímu paláci.
"Tak já to udělám o víkendu, přijdou mladý, tak jim udělám něco jinýho než pečený kuře."
Paní Mozková jen prorocky poznamenala: "To budou koukat."
Vystoupil jsem z tramvaje. Měl jsem za sebou pohřeb na Olšanech a gourmetskou popravu v sedmnátce. Před sebou ale, naštěstí, i první setkání s malou Dominikou...
