... a nemůžou přijít vaši?

... takový ty otázky, které v určitých chvílích života pokládáme všichni: "neřekneš to na mě?", "Ježíšek opravdu existuje?", nebo "...a nemůžou přijít vaši?".

"No to si nemysli, že když jsou lidi už starší, že jen čtou noviny, skládaj do úhlednejch tvarů zmačkanej papír, dávaj víc nahlas rádio a pořád něco hledaj. Ještě pořád máme takový ty chutě, ty víš jaký...", reagovala Zorina na jeden příběh o lidech, kterej jsem jí před tím vyprávěl.

"... takový ty chutě?...", ponoukal jsem matku k podrobnějším informacím.

"Nedělej blbýho. Jo. Takový ty chutě. Zrovna minulej tejden."

Skoro jsem nedutal.

"Zrovna minulej tejden jsi měla "ty chutě"?"

"No, no, no. Zrovna minulej tejden jsme seděli s holkama u buchet a čaje a povídali jsme si a nasmáli jsme se tak, až nám drobky z buchet lítaly od huby."

"Ještě že drobky a ne rovnou celý zubní náhrady.", zasmál jsem se a máma se přidala.

"Olina, ta od lesa, víš přece, nám říkala, jak s Pavlem měli právě naladěno na takový ty chvíle...", udělala máma smyslnou pomlčku a pokračovala, "od rána prej už bylo jasný, řikala Olina, že je to zase tady."

"Co je "zase tady"?", zeptal jsem se.

"No ty chutě přece. Teda, jak jsme pak zjistili, tak je měla spíš jen Olina. Pavel moc ne. A tak s nim začala hrát takovou tu láskovou operetku."

"Láskovou operetku?"

"No. Takovou tu chvilku, kdy jsou ty chutě. A tak se prej k němu po obědě naklonila, když čet noviny, projela mu prstama vlasy, dala mu pusu na čelo a tak se začala miliskovat."

"Olina se začala "miliskovat"? Tý jo.", na chvilku jsem přerušil mámino vyprávění a těšil se na vyvrcholení, který mělo logicky následovat.

"Jo, jo. Takový to miliskování, dyť víš, než se začne něco dít!"

"Něco dít?"

"No, obyčejně to tak prej je, řikala Olina, jenže Pavel si čet ty noviny... Ale prej jí nechtěl naštvat hned tím, že návrhy odmítne a tak se jí zeptal: "A nemůžou přijít vaši...?"

Prásk! Tak tohle mě na chvíli zase úplně osvobodilo.

Olina se chtěla miliskovat, Pavel si chtěl radši číst noviny, ale aby Olinu nenaštval, tak udělal srandu.

"No a jak to skončilo? Dopadly Olininy chutě na úrodnou půdu?", zeptal jsem se Zoriny.

Chvilka mlčení přes smích dusenej v puse mámy.

"Víš", smála se už nahlas a nic nedusila, "co mu řekla?"

"Nenapínej mě.", žadonil jsem.

"Olina...", máma se řechtala na celý kolo, "mu řekla,že přej nepřijdou, protože Olině je už přes sedumdesát."

... takový ty otázky a některý odpovědi na ně.

P.S. Holky a kluci, mějte fajn čarodejnice a v pondělí se nezapomeňte zlíbat s kýmkoliv pod rozkvetlym stromem. Pořádně se ale oblečte, ať má ta "lásková operetka" pod rozkvetlou třešní pořádně dlouhou předehru - kdyby na vás přišly "ty chutě"...