...a jak tak lížu, tak mě napadlo

"Hodně čtu, abych nebyla blbá." - tak zní matčin návod na to, jak udržet mysl ve stavu, kdy dokáže logicky reagovat na impulsy z okolí. "Ale čtu pořád málo. Netušíš, kdo je vynálezcem takovýho toho klacíčku...?"

Od toho jsou matky na světě. Aby překvapovaly i zarážely, aby líbaly i pohlavkovaly. A někdy  fackovaly...

"Jakej klacíček", musel jsem se zeptat, protože jsem fakt nevěděl. 

"No přece ten od nanuka.", odpověděla logicky hlupákovi jako sem já.

" Jo tenhle! Jak tě  napadlo  tohle zkoumat?", opáčil jsem logicky zase já.

"Včera bylo teplo", začala máma, "a tak sem si koupila "cucnakládě". A jak tak lížu  tak mě napadlo, že  asi neznáme autora tohodle skvělýho vynálezu."

"Hm", zabublal jsem. 

"Hm? Ty to jméno znáš?".

"Neznám", vybalil jsem bez ostychu.

"Tak vidíš. A takovej záslužnej čin udělal a nic - ani méno nevíme! Hlavně že  známe autory hvězdnejch korábů."

"Hvězdnejch korábů? Kam na to chodíš?", vyprsknul jsem smíchy.

"No tak vesmírnejch  dužin...družin...družic - vidíš jak sem blbá? Málo čtu!"

"Čteš dost, ale jak můžeš  srovnávat význam dřívka od nanuku s významem meziplanetární družice, prosimtě", začal vrabec poučovat orlici.

"Jak?", zeptala se pro jistotu orlice, aby se ujistila, že brabčák je fakt vůl.

"No...jak?", ztrapňoval se brabčák dál a vůbec netušil, jak jednoduchý  může bejt řešení zdánlivě težkýho objasnění významu klacku nanuku v porovnání s významem vesmírné družice.

"Tak", začala matka/orlice, "oba se shodnem, že oboje přináší radost, že jo? Nanuk pocitovou  a družice radost z poznání. Jo?"

"jo...to sedí", odpověděl syn/brabčák.

"A teď to přijde", varovala orlice a já byl připraven.

"...kolikrát za  život jsi měl v ruce nanuk a kolikrát družici?"

Netušíte někdo, kdo je autorem vynálezu dřívka, co se strká do nanuku? Mámě by to zjištění udělalo fakt radost.