Alena všem říká, že je třeba se krizí proinvestovat. A někteří důchodci jsou investory, po kterých by měli například sáhnout všema deseti i lidé kolem Kellnera...
Za drobného podzimního mžení jsme se spolu škrábali do kopce směrem k našem vesnickému kvelbu.
Dáma, se kterou jsme se k cíli blížili pomalým krokem a občasným zastavením na oddech, mi zasadila do hlavy pořádného brouka.
"Jak to všechno do sebe zapadá, viďte?" podívala se na mě při jednom ze zastavení na naší křížové cestě. "Covid, dárek od pana premiéra a nízká cena smrkovýho dřeva kvůli kůrovci - to nám to pěkně ladí, že jo?", rozvíjela důchodkyně nahozené téma.
Otřel jsem si kapkami deště orosenou hlavu. "Ladí jak?", zajímalo mě.
"Tak pojďte pěkně pomalu a já vám to cestou povím. Tak nejdřív ten příspěvek, jo?", koukla na mě důchodkyně, čapla se mého rámě a pokračovali jsme v cestě.
"Pět tisíc je dobrej počinek pro podnikání", řekla poté. "Cena dřeva je nízko a covid řádí jako čert.", naznačila pro mě stále nepochopitelné situace, ale to já mám rád. Dojít k cíli jinak, než otrocky prošlapanými cestičkami...
"A navíc....", nadechla se k poslednímu logickému propojení, "Alenka všem radí, že se z krize musíme proinvestovat a tady máme jednu takovou příležitost jako na talíři.", dodala pořád záhadně.
"Proboha, Miluško, tak mi už řekni, co máš za lubem.", zastavil jsem se zase na chvíli, protože jsem tomu všemu chtěl přijít na kloub.
"Sem si myslela", řekla po chvilce Miluška, "že jsi chytřejší.", podívala se na mě jako zklamaně.
"Něco mi dochází pomalu, s tím jsem se už smířil", odpověděl jsem, "ale kde vidíš, prosim tě, tu investiční příležitost?"
"Nečteš noviny? Nedíváš se na zprávy? Tam to všechno máš.", odpověděla Miluška, zase se mě čapla a pokračovali jsme v chůzi.
"Tak jak?, Miluško, už mě nenapínej.", zažadonil jsem.
Miluška se opět zastavila a dala všem jejím úvahám přesný rámec.
"Za těch pět tisíc nakoupím smrkový dřevo, páč je díky kůrovci levný. To nechám nařezat na přesný díly a nechám ho proschnout. Normálně zainvestuju, tak jak mi radí Alenka.", usmála se Miluška.
"No a dál? Jak nákup, proschnutí a nařezání smrkovýho dřeva souvisí s covidem, o kterym jsi mluvila, že to do sebe tak pěkně zapadá?"
Miluška vykulila oči. "To ti fakt nedochází?", zasmála se znovu. "Víš kolik bude třeba rakví a jak půjdou na odbyt...?"
---
Miluška má podnikatelský plán! Pokud se spojí s dalšími seniory a založej spolu výrobnu rakví v době nejnižších cen smrkového dřeva a řádění covidu, mají vystaráno... Důchodce nepodceňujme!
