Několik postřehů o publicistické činnosti

Jsou obory lidské činnosti které my, jako konzumenti vnímáme zrakem komerční společnosti. Velice málo lidí si dovolí jít do hloubky věci. Nebo dokonce snad přemýšlet, myslet. A nedej bože, snad se pokusit něco pochopit.  Myšlení prý někdy někoho bolí. Prosím vás, teď nemám na mysli ty psavce, kteří ví o čem píšou a myšlenky mají in natura prožité, na vlastní kůži. Ne pochytané z povrchu toku informací. Nemyslím dokonce ani nikoho z těch, kteří velice dobře ví o co jde, v tomto článku. A je jich hodně. Dnes už vážně hodně. Jsem optimista. Někdy.

Je to sice už dávno, je to vlastně už promlčeno. Před snad devíti lety jsem se dozvěděl, že i jeden můj kolega spáchal věc, omlouvám se, knihu, tentokrát dokonce o formátu A4 a o váze snad až 2,5 kg. Viděl jsem ji. Jedna žákyňka tehdy tu věc přinesla k mé přednášce. Měl jsem ji v rukou, tu věc myslím, ne žákyňku, knihu o formátu A4 a listoval jsem jí.

Umí? Umí! Vím o něm, že v podstatě kompiloval a vůbec sesbíral způsoby nejrůznějšími hodně, opravdu hodně informací, které pak dokonale adoptoval a sepsal v onu věc o formátu A4, a o váze 2,5 kg.

Vyznačoval se především tím, že sice naučil svoje žáky tisíc a jednu techniku, jinak zase při tom všem ochotně nabízel svým žákyním své sexuální služby.Žákům zase nabízel panáky, prostě alkohol. Moře alkoholu. Někdy prý i trávu. Sděluji jen to, co mě sám prozradil. Ovšem zapomínal zase třeba na mistrovství používání technik, které  sám vyučoval. Mistra nečiní jen to nářadí, to tvrdí jen klamavá reklama, ale právě to mistrovské použití. Třeba jen toho jednoho jediného nožíku při výrobě kola od vozu. A to za jedinou noc, ve vězení, ke všemu ještě před popravou. I když motivace spočívala zase v tom, že pokud to přes tu jednu noc dokáže, nebude ráno popraven, ale získá navíc svobodu. Dokázal to. Toto vše je zaznamenáno v písemných pramenech, análech města Brna. Proto jede Kudrna, okolo Brna přímo do Kojetína a on se stará, aby mu kolo nevzalo přes celý Brno.

Důkaz? Vyřezané kolo visí ve vchodu do Brněnské radnice spolu s brněnským drakem. Zatím.  Vlastní flexibilní, mistrovské provedení, empatie a čistota citu poctivého srdce byla zastoupena ve výuce mého milého kolegy bohu žel, jen ve stopovém množství. Zase to bylo na druhé straně nahrazeno dostatečným množstvím alkoholu, jak jsem již uvedl. A sexuální aktivitou.

A otázka skutečného a pravého mistrovství? Především zřeknutí se své ješitnosti, rádoby  zásluh a pokora, ochota předávat svoje zkušenosti a ctít svoje žáky. Ale hlavně ta mistrovská práce a to utajení mistra.

Nechci jej proto soudit. Jednak nejsem soudce a ani to není moje přirozenost. A lidským soudům, těm už vůbec nevěřím. Lidské zákony stvořili jen chybující lidé. Jako lidé jsme už napáchali průšvihů a jiných pitomostí víc než dost. Vždyť chybovat jest lidské, praví jedno Šalomounské moudro. Podle mne jediný, kdo může soudit, je Bůh, a to podle Božích zákonů. Ale ten zase nemůže, protože je vševědoucí a proto odsuzovat nemůže. Když všechno ví. Nemám rád, když jiní soudí mne. Sami sobě soudci jsme.

Respektuji svého kolegu a vlastně jej svým způsobem obdivuji. Hodně, opravdu hodně mne naučil. Teď už také vím, proč po mě chtěl všechny materiály a všechno, co jsem kdy sepsal ve formě skript a výukových materiálů vůbec a proč mne kdysi sám před sebou varoval.

Také si vzpomínám, že prohlásil, to bylo tehdy když jsem jej osobně navštívil, že až nebude moci ošukat každou holku, která k němu přijde, že spáchá harakiri. Měl na to meč, který si sám ukoval vlastní rukou. Šikulka. Tvrdil mě také, že v minulém životě byl pasákem a nabízel děvky donským kozákům za vodku. Žizň karotkaja, vodky mnógo. Viděl jsem také jeho plakáty, které jej presentovaly jako učitele a na kterých byl v zazenu. Žasl jsem. Úplný avatar. Kdo neví, co je to zazen, zkráceně,  tak to je posed, vídáme v něm Budhu, v přesně stanovené poloze, který se používá k zenové meditaci. A co je to avatar? Vtělení boha. Kdo umí, ten umí. Nedal jsem mu nic.