Osudové cesty

Osudové cesty, labyrint světa a ráj srdce. Taky trochu o životě, o štěstí, bolesti a zklamání. Dívám se kolem sebe. Potkávám hodně lidí. Všude. A mám někdy tak trochu pocit, že jsem snad na špatné adrese. V jiném, paralelním děsivém světě. Hledám na tvářích lidí radost, úsměv. Projev štěstí a spokojenosti Jediné, co ale vnímám, je nápis na tvářích "ZAVŘENO" Za touto roletou na tvářích lidí je jen strach, zloba a zklamání. Bolest a nechuť. Nechuť ke všemu. Dlouho jsem nepsal. Chyběl mě čas. Taky jsem přemýšlel, jestli má vůbec smysl vysílat signál SOS. Pro lidičky vůbec. Mlčet a nezkusit? To neumím. A tak se navracím znovu ke svému blogu a k psaní.

Kdysi jsem psal o třech opičkách. Jedna držela pusu, druhá si ucpávala uši a třetí si zakryla oči. Nevidět, neslyšet a mlčet.

Pracuji s lidmi a pro lidi. Hodně s nimi mluvím a poslouchám co vypráví. Jsou to osudy tak pestré jak letní duha po dešti. Ale chybí v ní barvy radosti a štěstí.

Kdysi vžitá hierarchie životních hodnot je v zapomění. Jsou hodnoty jiné. Na prvním místě je to prosperita, tedy osobní zisk, na druhém místě je to moc, ovládat jeden druhého. O další místa se pak dělí vlastní ego, uspokojení osobních zájmů a požadavků. V celé pyramidě životních hodnot ale chybí soucit, čestnost, pravda. Vytratila se nezištná láska, čistota srdce. Etika vůbec. Úcta k rodičům, k životu.

Byl jsem a stále jsem často svědkem příběhů v rodinách, mezi starými rodiči, rodiči a dětmi, kdy  by stačilo tak málo. Vidět očima, slyšet ušima a vnímat srdcem a duší a mluvit. Ne ústy, ale skutky a činy. Slova jsou jen slova a v moři slov se i ten nejlepší úmysl utopí. Zůstává jen prázdota a zklamání. Jsme jen lidé. Je také třeba se jako lidé jeden k druhému chovat.

Dlouhou dobu jsem si opět prožíval své peklo. Opět jsem si prošel dnem svých sil. Nestěžuji si. bylo to třeba a sám jsem si své peklo zvolil. Dnes vnímám svět trochu jinak. Růžové brýle jsem zahodil. Lžou. Vidím jinak.  Pravdivěji. Bez příkras.

Tímto článkem nechci posuzovat. Jen popisuji, co je a jak svět vypadá, jak se jeví.  Ale i přes tuto určitou skepsi věřím, že se k spektru letní duhy do dešti vrátí barvy radosti a štěstí