Účet za komunismus - běž domů Ivane!

"Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. 

Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk." Karel Havlíček Borovský 

Není nad to si v tento den můj milý čtenáři, který je dle mého soudu stejně významný, jestliže není dokonce ještě významnější než den 17.11.1989 připomenout, že je tomu dnes dvacet pět let, kdy z naší krásné země odjel poslední vojenský ešalon a odvezl s sebou i posledního sovětského okupanta.

I když oficiální historie bude říkat, že naše svoboda se započala právě oním sedmnáctým listopadem, pak já říkám, že teprve poté, co jsme zavřeli vrátka za posledním nezvaným návštěvníkem, který zde zůstal od 21.8.1968 předlouhých dvacet tři let, můžeme hovořit o skutečné nezávislosti a o skutečné svobodě.

Pro mne samotného je tento den významný ještě něčím jiným. A to tím, že se svým časem přechyluji k tomu, že počínám můj život většinově žít jako svobodný člověk. Protože jestli je tomu dnes dvacet pět let mé svobody, pak stejně dlouho, tedy dvacet pět let, jsem žil v časech brutální komunistické diktatury, po níž tu zůstaly hromadné hroby, rez ostnatého drátu, stín šibenic, strach, bída a všudypřítomná špína a lež.

Ale naprosto stejně, jako si uvědomuji mého daru svobody, vnímám i to, že se vzhledem k oné uplynulé době počínají vynořovat i ti, jež byli příčinou onoho stavu a skrze mnohá média a úřady se odvažují bezostyšně překrucovat zločiny, kterých se nám v oněch dobách dostalo měrou vrchovatou a vůbec, nejraději by opět otevřeli stavidla k východu a zkoušejí co s námi udělají první kapky v podobě motorkářských gangů, notorických ožralů v čelech států, či ruskojazyčných SA na fotbalových zápasech, kterými Kreml vede své hybridní války proti našemu způsobu života.

Přemýšlel jsem nad tím, jakým vlastně nejlepším způsobem přiblížit dnešní mladé generaci i té starší, pokud utrpěla ztrátu paměti, co vlastně dnešním dnem slavíme, až jsem si řekl, že předložím účet.

Tudíž spočítám, sečtu a co nejlépe a nepoctivěji odvodím celkovou sumu jak za celonárodní selhání ve volbách roku 1946, tak i za okupaci z roku 1968, když jsme se odvážili zase o svobodě alespoň na chvíli přemýšlet a dostalo se nám takové lekce, že z toho kňučíme a hrbíme hřbet ještě dnes.

Tedy začněme s tím lístkem nejlépe hned. Pane vrchní, platím!

Když k nám v srpnu 1968 ve stopách Džingischánových vtrhly rudé hordy východních barbarů a primitivů po stovkách vraždících československé občany, znamenalo to, že jsme se sice bránili holýma rukama proti tankům, ale vůči ozbrojené síle půl milionu vojáků jsme dlouho vytrvat nemohli. Zvláště když ti, jež nasazovali své životy v bitvách o naše města, byli téměř vzápětí zrazeni těmi, kterým tolik věřili. 

Výsledkem tak bylo, že naše země byla trvale obsazena armádou cizí země, která si zde vytvořila stát ve státě a již tak vazalský postoj, který do té doby zastávali vládnoucí komunisté se proměnil na naprostou servilnost, patolízalství a otroctví.

O tom mimo jiné svědčí smlouva, kterou tito podepsali v Moskvě a s níž se vzdali i posledního zbytku něčeho, co by se dalo nazývat suverenitou a zcela naši zemi podřídili zájmům oné asijské, agresivní, dobyvačné, militaristické a zločinecké říši zla, nazývané Sovětský svaz.

Naši zemi zamořily stovky posádek a garnizon sovětské okupační armády, přičemž veškeré materiální zabezpečení desítek tisíců okupantů a jejich rodin, leželo plně na bedrech naší země, a to po všech stránkách.

Oficiálně jsme podle smlouvy o dočasném umístění sovětských vojsk měli dostávat ze strany okupanta jakési kompenzace, ale tyto byly vyčísleny a nastaveny tak, že byly pro naši ekonomiku těžkým závažím, které jsme nesli na svých bedrech po celých těch dvacet tři let.

Neboť jakkoli byl oficiální kurs mezi rublem a korunou československou cca 10 Kčs za jeden rubl, pak kurs v případě zúčtování nákladů za pobyt sovětské armády v ČSSR, byl v případě těchto plateb nastaven na 20,5 Kčs za rubl. Což znamenalo, že jsme si onen rubl, kterým nás SSSR vyplácel, „kupovali“ za dvojnásobek a tímto způsobem nás sovětská strana nemilosrdně okrádala a drancovala naše již beztak ubohé a chudé materiální zdroje, když nám vyplácela pouze polovinu toho, co stál pobyt sovětských okupantů a my všichni jsme si ze svého hradili náklady té poloviny druhé.

Pokud vezmu v potaz, že pouze v roce 1989 činil tento rozdíl miliardu a sto padesát milionů tehdejších korun československých, pak celková, mnou takto odhadnutá suma za dvacet tři let okupace naší vlasti, činí dvacet šest miliard čtyři sta padesát milionů tehdejší měny, což přepočteno koeficientem krát sedm, což je zhruba míra inflace, mezi onou a dnešní dobou, činí sto osmdesát pět miliard sto padesát milionů korun českých a dnešních.

A to pouze na „kurzu,“ stanoveném mezi okupantem a okupovaným.

Pokud bych vzal v potaz miliardové škody na životním prostředí, komunikacích a úpadku společnosti vůbec, začal bych se pohybovat v číslech s nimiž pracuje NASA.

Rovněž ani to ovšem nelze považovat za celkový účet za komunismus, protože ten jakkoliv odtáhl s posledním sovětským okupantem 21.6.1991, byl v naší zemi přítomen a vládl od roku 1948 a k přímým škodám způsobeným vojenskou okupací ze srpna 1968, musíme připočítat deset tisíc mrtvých, tedy popravených, zastřelených na hranici a umučených k smrti v koncentračních táborech, také vydrancované přírodní bohatství naší země – tedy to, že Sovětský svaz nám za pomoci otrockých prací politických vězňů ukradl naši uranovou rudu. A to v nevyčíslitelné hodnotě.

Také jestliže je dnes v případě dopravní nehody s následkem smrti lidský život ohodnocen na částku 500 000 Kč,  pak můžeme hovořit o dalších pěti miliardách, jen na ztrátách na životech komunisty způsobených.

Rovněž je třeba připočíst i (měřeno dnešní hodnotou) tři sta miliard korun, které nám Sovětský svaz po svém rozpadu zůstal dlužen a z nichž jsme vlastně neviděli ani ň, kromě pár drobných, které byly stejně z největší míry rozkradeny gangem kolem Miloše Zemana, tehdejšího premiéra ČR, poté, co "vymohl" jakési směšné vyrovnání.

Přičemž dalších třicet sedm miliard korun, které nám dluží Kuba a ostatní zkrachované komunistické země můžeme také připsat na lístek, ovšem ale ani v tomto případě nic neočekávejme.

O dalších miliardách, o které jsme v Rusku přišli v době nynější snad ani mluvit netřeba, ty se dají vyčíslit v desítkách miliard. A jestli si milý čtenáři naivně myslíš, že z nich uvidíme jediný halíř, hluboce se mýlíš, protože je zaplatíš ty, a to coby daňový poplatník.

A o dalších stovkách miliard rozkradených komunisticko-estébáckou mafií po roce 1989 v dobách takzvané velké privatizace a kraších bank, už vůbec nemluvě.

Přičemž ovšem tou ztrátou úplně největší a nejtragičtější, kterou jsme v oněch dobách utrpěli, byla ztráta svobody. Svobody vyjadřovací, svobody cestování, svobody podnikání, svobody života vůbec.

Protože všechny peníze, všechny majetky a všechny hodnoty materiální lze znovu vytvořit, ale čas, čas našeho života, který nám byl komunisty ukraden, ten je nenávratně pryč.

A pokud si říkáte, že přece to dnešní Rusko už není tou říší zla o které mluvím, musím vás vyvést z omylu.

Jsou tohle vůbec normální lidé?

Protože dokud budou na Rudém náměstí vystavovat vycpaného masového vraha Lenina, dokud budou v oné zemi vládnout rudí gestapáci a příslušníci nejobludnější diktatury v dějinách lidstva, dokud budou obdivovat zrůdu jakou byl Stalin a dokud budou po vzoru oné diktatury vést agrese vůči okolním zemím, terorizovat jejich obyvatelstvo a okupovat jejich území, stejně jako to naše do roku 1991, dokud budou namísto lidských bytostí průmyslově produkovat lidskou degeneraci a tupé masy coby lidský kanónenfutr, a ruský prezident nepoklekne v Praze jako Willy Brandt ve Varšavě a neomluví se za zločiny spáchané na našem národě a nezaplatí nám všechno, o co nás okradli a dokud budou kyberprostor zamořovat žumpou své ubohé propagandy šířené skrze své aeronety, sputniky, Zemany, Klause a jiné prostituty,  nemohou být naše vzájemné vztahy považovány za normální, ale pouze za vztah mezi otrokářem a bývalou kolonií.

A už se nevracej! 

Miroslav Václavek

Šumperk