Šok, víme první – policejní autohavárie bývalého zetě prezidenta republiky je objasněna!

Také vidím, že se změnily vaše alkoholické preference... „No, už před pěti lety jsem přešel od Becherovky ke slivovici. Jinak, jak sama vidíte, místo piva je na mém stole víno. A víte proč? 

Lékař mi poradil, že lehké bílé víno spaluje cukr, a já jsem před dvěmi lety dostal slabou cukrovku, takže se tím vínem v podstatě léčím.“

Tolik prezident republiky Miloš Zeman na zbabělý dotaz novinářky, který předznamenává pozadí rádoby senzační havárie nejmodernějšího vozu Policie České Republiky, jež se přihodila při třísté dvacáté první návštěvě Lihomoravského kraje, kde pan prezident ráčí dlít i s chotí.

Jak totiž již velmi dobře víme, celému incidentu předcházela předehra, kdy byl pan prezident teatrálně vlažně přijat částí zastupitelstva tohoto kraje přechodně sousedícího s Rakouskem (již se totiž jedná o jeho prodeji čínské straně, spojené s přesídlením do provincie Sečuan) a namísto obvyklé dobře vychlazené lahve samohonky, mu byla k zahnání ranní žízně, zákeřně podána sklenice obyčejné minerální vody.

Tento atentát na své zdraví a hodnoty cukru v krvi pan prezident ovšem díky pohotové reakci ochranky přežil a byl svalnatými hochy odnesen do své limuzíny, odkud pronesl na adresu lihomoravského zastupitelstva jako Lomikar:  „Nemohu vám připít vínem, protože jste mi ho nedali. Připíjím vám alespoň minerálkou.“

Konzumaci minerální vody vykonané v náhlém pohnutí mysli po prodělaném příkoří však již nebylo možné zabránit a tak byl pan prezident se závažnými příznaky otravy lihuprostou tekutinou odvezen do nejbližší vinopalny v majetku osvětimanského kancléře, kde mu bylo podáno antidotum v podobě neznámého množství slivovice a litru vína.

Již zotaven z přestálého nebezpečí kdy pan prezident vyvázl jen tak tak, byl poté dopraven na lůžko. Jak se nám v policejním protokolu podařilo zjistit, jeho alibi kdy měl být na údajné předváděcí akci je zcela neotřesitelné.

Uvádíme z výpovědi první dámy: „Manžel se jako obvykle díval na dětské porno, které mu na monitor nachystal Jiřina, tedy pan mluvčí a tomu pak dal volno, aby mohl jít za klukama, a já jsem si chatovala s Jirkou Kajínkem. Bylo po desáté večer, když jsem zaregistrovala, že můj muž je jako každý den úplně opilý a spí. Prostě náš normální každodenní společný večer.“

A tak tou dobou pod pláštěm tmy, aby bývalý zeť prezidenta republiky a elitní řidič policejního vozu bratru za čtyři mega unikli slídivým zrakům zločinných novinářů, vyrazili na přísně tajnou misi, jejímž smyslem bylo zabezpečit na palubě prezidentské limuzíny dostatečnou zásobu protijedu, pro případ dalšího útoku vodou na našeho stařičkého pana prezidenta a na po ránu vůbec.

„Vždy povinnosti věrné spěch, byť vůkol vanul smrti dech.“ To byla slova, jimiž vyprovodil pan prezident své věrné vazaly, krátce jim stiskl dlaně v pozdravu, pevně si navzájem pohlédli do očí a již vyrazili k nejbližší alkoholtéce s nočním provozem.

Ovšem čert revanšismu nikdy nespí a oba rytíři se potkali s německým dubem u cesty. Policejní dendrolog právě zpracovává úřední posudek tak, aby ministerstvo zahraničí mohlo podat na německém velvyslanectví protestní nótu, i když místní vesničané zajištění bezpečnostními jednotkami, postaveni ke zdi horlivě ujišťovali velitele doprovodné divize, že tento dub tam stojí již od nepaměti a nikdo z velvyslanectví jim žádné dubové sazenice zadarmo nerozdával..      

A tak, jak nám celá záležitost rádoby senzačně začala, vyklubalo se z ní pouze plnění služebních povinností, neboť ta byla příčinou přítomnosti exzetě v policejním voze, jak mu to přímo ukládá služební zákon Policie České Republiky.

Inu, jak budou asi nyní protáhlé tváře všech novinářů, kteří ještě nepochopili, že pouze na iDnes je jejich budoucnost až se dozví, že pan Putin vyplnil přání pana prezidenta a je jich zase o jednoho míň? Ale každý sám svého štěstí strůjcem.

A jak se nám nakonec podařilo získat kratičké prohlášení mluvčího mluvčí prezidenta republiky, pana Jurije Pasáčka, kterým shrnuje poslední události a činí za nimi tak tečku: „Milí spoluobčané, ruku na srdce, dovedete si pana prezidenta vůbec představit jinak než namol?“

Za deník Tlesk

Miroslav Václavek

Šumperk