Šok, víme první – Miloš Zeman věnoval Karlovy Vary Rusku!

Jak všichni dobře víme, pan prezident před několika dny odcestoval na cestu do Ruska, kam jej pozval Vladimír Putin, s kterým se osobně zná, jakožto se svým řídícím důstojníkem z Drážďan. 

Že se ona návštěva koná ve staroslavném Soči je mimořádná pocta pro tohoto vzácného a významného světového státníka, však on tě Čunku a Zlínský kraji přejde smích!

Při té příležitosti s sebou pan prezident přivezl na obveselení Kremlu exponáty Mynáře a Nejedlého a také i něco charakteru trvalého. Tedy popelníček Leonida Iljiče Brežněva, který doposud choval na své lánské dače jakožto svatou relikvii do níž odklepával popel z machorky pouze na výročí VŘSR a vlastnoručně podepsanou fotografii Konstantina Černěnka, podle nějž se u nás jmenují Konstantinovy Lázně, kde je pietně uložena v mauzoleu sexu Miloše Zemana kytice růží oné pionýrské lásky z Artěku.

Přičemž pan prezident vzápětí zažertoval, že jen administrativní problémy mu zabránily přivézt s sebou lebku Václava Klause, který je v Rusku uctíván jako světec.  Vot vám báťušku i jurjev děň, kakaja byrokratura!

Nu što, pajechali, i my čitajem dalše!

Na oplátku pan prezident Putin věnoval českému lidu skutečného a nefalšovaného Japonce Tomia Okamuru zajatého u Chalchyn Golu, coby další exponát do bestiáře pana prezidenta a vzácný originál vázacího aktu pana prezidenta s KGB a nikoliv jeho pouhý opis, jak se právem obořil na nezvedené historiky Jurij Ovčáček.

A právě tato vzpomínka z nejmilejších vehnala stařičkému mocnáři slzu do oka, neboť se jako živé objevily vzpomínky na časy, kdy jako specialist pomáhal kolchozníkům v Tádžické sovětské socialistické republice s počítači, utřel si nos a nařídil Jirkovi Ovčáčkovi, aby sepsal jeho dekret, kterým daruje Karlovy Vary Rusku.

Jirka se naklonil k panu prezidentovi a zeptal se: „Je to i s Becherovkou?“

Miloš Zeman probodl Jirku pohledem a odpověděl: „Copak ty idiote nevíš, že becherovku už dávno nepiju, ale s neutuchající chutí piji slivovici?“

„Izvinitě továryš prjeziděnt,“ Jurij se hbitě uklonil do předepsaného pravého úhlu a natočil se tak, aby si pan prezident jako obvykle do něj mohl kopnout.

„No,“ učinil svému egu zadost pan prezident a Jurij mu po aktu vzápětí počal lízat polobotku, která mu i s nohou upadla na zem.

„Nu Miloš, ty maladěc,“ pochválil dvořanskou disciplínu Vova a zeptal se: „Nu što, eto vsjo? Eto vsje podarki? I čto to malenkoje ně býlo by tam? Prága naprimjér?“

„Prága? Ta váša Vova uže dávno,“ rozesmál se pan prezident.

„No u menja jesť ideja!“ pokračoval.

„Už vím. Věnujeme vám Staré české báje a pověsti vázané v kůži Miroslava Kalouska.“

„Nu charašo“ souhlasil Putin.

A něni tetovány? Vyš, aby mi to ladílo v knigovně z Lenínem. Izvini, znaješ "h" my něskažeme, ani kďýby jsme se nákrajeli. A takaja velmoc jsme. Nu vot Kalousek. A on kto?“  ustaraně sevřel čelo Vladimír Vladimirovič.

„Kalousek?“ zamyslil se pan prezident.

„Kalousek on čto to kak novinář.“

„Uch, novinářů mnoho, dobří jsou na obal“ pokýval hlavou státnicky Putin, zádumčivě se vysmrkal na podlahu a zadíval se na Ovčáčka.

„Ledviny, iščo máješ?!“ narážel na známý fakt toho, že nebohý Jurij před časem nabídl své tělo na součástky pro pana prezidenta a v těch jeho se přesýpal již písek.

„Májem továryš Putin, no játra uže nět,“ smutně konstatoval Jurij.

„Ty uže padaroval,“ a smutně se zadíval jak pan prezident huntuje jeho orgán mocným douškem lahodné samohonky.  

A zde můj milý čtenáři přepis jednání mezi oběma prezidenty končí.

Ale o dalším vývoji návštěvy Miloše Zemana v Rusku tě i nadále budeme informovat jakožto prvního.

Za deník Tlesk.

Miroslav Václavek

Šumperk