Nechat Putina stavět Dukovany je totéž, jako nechat Hitlera budovat pohraniční opevnění

Současné Rusko je zemí, která si udělala výlet k západní hranici, podívala se přes ostnatý drát do svobodného světa a zase se vrací zpět. A to dál a dál a hlouběji a hlouběji do svého vnitrozemí minulosti. 

Do minulosti, která ve zkratce znamená jediné. A to masovou smrt a tyranii. Masovou smrt v rozměrech pro Evropany rozsahu nepředstavitelného a tyranii, která v našem civilizačním okruhu nemá přirovnání. 

Proč tomu tak je, je nasnadě. Režim Vladimíra Putina se zalekl onoho závanu svobody, který přinesl západní vítr, protože s tímto větrem přišly nejenom džíny a video a západní obchoďáky, ale i západní způsob života. 

A západní způsob života znamená to, že občan si je vědom svých práv a pokud se mu jich ze strany státu nedostává, usiluje o ně.  

A protože by zákonitě na základě užití takových práv dříve či později Vladimír Putin se svými společníky skončil před soudem a za mřížemi a to za obludné zneužívání moci spojené s ještě obludnější hospodářskou kriminalitou, tak Putin utahuje šrouby,

Pronásleduje demokratickou opozici, nechává vraždit všechny, kteří mají hlas dostatečně silný na to, aby jej mohli ohrozit, vede válečné agrese proti celé řadě zemí spojené s okupací jejich území a je tudíž mezinárodní hrozbou ohrožující světový mír. 

Tedy analogie s nacistickým režimem Adolfa Hitlera je zcela na místě.    

A teď si představte, že je rok 1936, v Německu je u moci Adolf Hitler o jehož nepřátelských úmyslech snad již nikdo nepochybuje a vy máte vládu, která v souvislosti s obranou Československa uvažuje o tom, že nacistické Německo nechá vystavět opevnění proti němu a odůvodňuje to tím, že Německo má technologie na jeho stavbu a rovněž ani pokud o kvalitu odvedená práce jde, se prý nemáme čeho obávat.

Ano, taková vláda by vyvolala masové protesty v ulicích a následovala by osud místodržících Slavaty a a Bořice a poté by putovala před soud a poté na Bory. Protože takovému jednání se říká vlastizrada. 

Neboť spojit se s nepřítelem, který k naší zemi chová nepřátelské úmysly, zařadí nás na seznam nepřátel a namíří na nás zbraně, v ruském případě ty jaderné, nelze o ničem než o vlastizradě ani hovořit. 

Protože pokud by vůbec došlo k tomu, že vláda Andreje Babiše Rusku dovolí byť jakýmkoli způsobem na dostavbě Dukovan participovat, můžeme rovnou předat vládu do Kremlu a vypustit zbytečný mezičlánek ve Strakově akademii,

Protože naše země musí udělat úplný opak. Zcela a jasně Rusku sdělit, že není partner, ale agresor, že není náš přítel, ale samo se pasovalo na nepřítele, že někomu kdo naší zemi vyhrožuje nikdy nesvěříme to zásadní a to energetickou bezpečnost. 

Neboť bez elektřiny jsme společností doby kamenné, bez ropy a plynu totéž. Z čehož vyplývá, že nejenom pokud jde o výrobu elektřiny, ale i o ostatní suroviny, musíme se od Ruska odpoutat. Řešení je celá řada. A to jak ve využívání obnovitelných zdrojů a šetření energiemi tak i ve vytvoření infrastruktury například k polským terminálům na kapalný plyn dodávaný ze zemí našich přátel a o ropě to platí také. 

Nevím jestli si pamatujete ruské vydírání, kdy nám tato země zastavila v třeskuté zimě dodávky plynu a sváděla to na Ukrajinu. Ve skutečnosti totiž šlo o demonstraci síly, kdy Kreml zastavil kohouty s plynem, abychom byli vláční a uvědomili si, kdo je tady pánem. Že to nejsme my a že i když jsme od Ruska daleko, jsme blízko natolik, že s námi bude cvičit jak se mu zamane a my budeme tancovat kozáčka kdykoliv Putin zahraje na garmošku. Přičemž to jakým způsobem Rusko buduje, vlastně jak nebuduje jaderné elektrárny v Maďarsku a ve Finsku a jakým způsobem se tyto země stávají na Rusku závislé a jeho koloniemi, by mělo dostatečně varovným příkladem na to, abychom o o něčem podobném ani neuvažovali. 

A to ani, kdyby se tam Rusko skrze firmu Škoda Jaderné strojírenství tlačilo. Protože ta patří ruské firmě Gazprombank, která zase patří firmě Gazprom a tady jsme u Vladimíra Putina, kterému to patří všechno. 

Nechat totiž Rusko stavět tu nejstrategičtější stavbu naší novodobé historie je totéž, jako nastavit spánek hlavni nataženého Kalašnikovu. 

Nedávejme zloději klíče od bytu, nedávejme nepříteli naši nezávislost, buďme suverénní zemí a dostavme Dukovany s našimi přáteli, nikoliv s těmi, kteří na nás míří raketami a jednou rukou mají prst na spoušti a druhou přivírají kohouty od plynu. 

Neopakujme chyby minulosti.

Mohlo by se stát, že se do oné minulosti vrátíme a to společně s Ruskem. 

Miroslav Václavek

Šumperk