Když chceš do nebe na Rysianku, musíš nejdříve projet peklem Oravy
Inu, máte taky pravdu, ale ztratit cestu znamená najít svobodu a utvořit si cestu vlastní. Ale abych to už déle neprodlužoval, jdeme na to.
Seběhlo se to jednoduše a to jako vždy. Vzal jsem do rukou mapu, tedy virtuálně zajisté, protože ona mapa se nachází na internetu a počal jsem vymýšlet co a jak a kam se podívat, až sleze sníh a najednou to bylo.
Přistupuji v Zábřehu do vláčku, kde sedí již kamarád s kterým to pojedeme a strkám dovnitř kolo, protože to pojedeme na horských kolech a vlak se rozjíždí a kolem ubíhá Haná.
Pak vlak zamíří skrze Beskydy do Púchova, kde přesedáme a krajina okolo je opravdu přenádherná. V Púchově máme dostatek času a tak se podíváme i trochu po městě a zase frčíme dál Další přestup je v Královanech, kde nás nabírá slovenská strela, tedy vláček motoráček a cestou v podchodu na nástupiště zjišťuji, že má přední brzda odešla do věčných lovišť, neboť ať mačkám jak mačkám tak nic.
Tedy, když se s námi vláček dál šine k Oravě kolem překrásných hradů hledám na gúglu, kde by mi to opravili, protože jen se zadní brzdou bych si na plánovanou túru netroufl. A tak telefonuji na číslo v Trstené, kde máme konečnou a kdosi to zvedá a mně padá kámen ze srdce, protože se domlouváme, že na mne ve firmě počkají a tak se uklidňuji a nijak mne nedokážou rozhodit ani zprávy, ve kterých nám známí píšou o výskytech medvědů v regionu kam jedeme.
Po dvou hoďkách prohlídkové jízdy po krásách Slovenska vláček zastavuje, je konečná a my lezeme ven a já jedu na opravu a když přijedu je to jako v depu formule jedna, protože mám odložit kolo, tedy ho odkládám a přichází mechanik, cosi odšroubuje pronese diagnózu, že jsem bez kapaliny a doplňuje.
Nevěřícně zírám na tu profesionalitu, kterou bych na konci světa nečekal a vykládám si s majitelem prodejny kol a v duchu spílám mému nedbalému mechanikovi v Šumperku, který se na to vykvákl.
"Tak co jsem dlužen?" obracím se na pana majitele, ten jen mávne rukou a naúčtuje mi symbolických padesát korun, protože na tom trvám a téměř se za to omlouvá a já oběma děkuji dopředu i dozadu a jsem trochu pyšný i na sebe, že jsem dokázal vyřešit opravu hydrauliky i na konci světa a vyrážíme k ubytku, kde máme první noc.
Za ranního kuropění po bohaté snídani a ještě bohatější večeři prokládaná jak pivečkem tak i pálenkou vyrážíme do ještě zmrzlé Oravy, protože je pod nulou a projíždíme kolem Oravské přehrady. Nad její hladinou se tyčí jakýsi majestátní vrch pokrytý sněhem a ledem a jako výstražný prst nám kyne zdáli, abychom si to ještě rozmysleli.
Ale my nedbáme a v hustém a nepříjemném provozu jedeme dlouho po březích přehrady než nás vysvobodí odbočka na Mútne, což je vesnice na jejímž konci je Mútńanské sedlo, kde hodláme překročit hranici.
A tam již provoz řídne a čím dál jsme od civilizace tak je řidší a řidší, až je nejřidší a my přijíždíme do Mútného, kde vyhrává obecní rozhlas Holky z naší školky a my si namlouváme, že to je kvůli nám, prvním českým turistům a jdeme do si do Jednoty nikoliv pro med, ale pro nějaké limo.
Paní prodavačka s námi zapřede hovor a protože všichni lidé z konce světa jsou hodní, milí a pohostinní, vaří nám kávu a půjčuje lžíci na jogurt a vůbec je hrozně fajn. Pak opět nasedáme na své bajky a zase do toho šlapem a projíždíme kolem Mútňanské pily, kde začíná turistické značení a vjíždíme do lesa a jedeme kolem řeky.
Tam nás vítá hezká lesní asfaltka a cesta se pomalu zvedá a počasí je krásné a nebe azurové takže nabíráme slušnou rychlost a po chvíli si uděláme malou přestávku u přístřešku ozdobeného dvěma medvědy, což nám připomene všechny ty včerejší zprávy, ale co, nějak bylo, nějak bude. Necháme to medvědovi, ten má větší hlavu :-)
A vyrážíme zase dál a cesta se zdvíhá víc a víc a asfalt se ztrácí pod nohama a my vjíždíme do bahna ze sotva roztátého sněhu a kolem cesty leží jeho bílé koláče, které ještě neodnesl čas. A pak to jde nahoru víc a víc, až je to celkem makačka, ale kvůli tomu jsme tady a pak se cesta vyrovná a končí.
Dál je pouze sotva viditelný chodníček, kterým pomalu postupujeme a netrvá to dlouho a je tady Mútňanské sedlo. No a tam to všechno vlastně teprve začíná :-)
Protože dole pod námi je Polsko, které tam ráčilo spadnout do propasti, kterou musíme slézt i my. Protože do Polska jedeme a máme v plánu dobýt i Rysianku. To je taková chata na vrcholu stejnojmenné hory, ale jen si počkejte :-)
Spouštíme se tedy i s koly hlubokou a téměř kolmou strží a pak ještě a ještě, až jsme na jejím dně a cesta vede jen jedním směrem a to nahoru, což je teprve začátek toho nahoru. A když dosáhneme cesty, která ubíhá kamsi do mraků, děláme krátkou válečnou poradu a zjišťujeme, že to opravdu není vtip, ale cesta na Rysianku a tak se smířeni s osudem dáváme do toho.
Po chvíli vyšukám, tedy najdu cestu, která je relativně povlovnější a opravdu, najíždíme na ni a užíváme si jízdy krásným lesem kolem vodopádů a stále a pořád nahoru a vracíme se na onu cestu, na které jsme začali. A tam je to opět opět o túře s kolem, které je třeba tlačit úděsným stoupákem plného šutrů.
Ale když míjíme výhled na Tatry tak se zastavujeme a na chvíli zapomínáme, na co jsme se to dali a pak zase za tlumených kleteb mezi zuby se šineme vzhůru a přicházíme na okraj lesa, kde rostou krokusy a je vidět tak krásné panorama, že všechna příkoří jsou ihned zapomenuta.
Chvíli se kocháme nekonečnými výhledy do hlubin Slovenska a dorážíme to nahoru a jsme tam, Schronisko Górskie PTTK Rysianka 1 299 m n.m. odkud je výhled vůbec ničím nerušený a jen koukáme do dálek a hloubek tam pod námi a nakupujeme magnetky na ledničku a zase nějaké to limo a je nám blaze.
Ale po chvíli povinnosti opět volají, protože musíme dnes ještě dorazit do Milówky, kde je dnešní ubytko a véča a bahno a betla a tak se pomalu zase dáváme do pohybu a sjíždíme a scházíme z Rysianky cestou, kudy jsme se plahočili nahoru a je to na ten šup a pak zase můžeme nasedat a užívat si krásy dlouhého a ničím nerušeného sjezdu, protože jsme projeli horský a lesní terén a je to opět asfaltečka, která nás nese a pneumatiky šumí a bzučí tak jak to horská kola umí.
A tak projíždíme líbezné polské vesničky na úpatí hor Beskid Żywiecki, což jsou druhé nejvyšší polské hory, proti nimž jsou Krkonoše dětské bábovičky a cesta přitéká do řeky plné automobilů a blázince a tak s očima na stopkách přijíždíme do Milówky a tam do ubytka a shodit bágly a hned vedle je hospoda a mají tam źurek a bezvadné jehněčí, které pěstuje pan majitel a piweczko, takže po chvíli na naší dnešní cestě neshledáváme vad a když se skácíme každý do své betle, zavírají se nad námi vody milosrdného spánku.
Tak tedy pokračování zítra, protože zítra je taky den a kde pojedeme Beskid Śląski, ale nepředbíhejme, protože předbíhat se nemá a zatím se podívejte na film, který pro vás Mirek natočil :-)
.
Tak zítra dovi :-)
Miroslav Václavek
Miroslav Václavek
Liebengrad, příběh lásky těch, kteří se měli nenávidět
Liebengrad, to je název mé nové knihy, na které ještě pracuji. Její název je složen z německého liebe, tedy láska a grad jako Stalingrad a jak již název evokuje, odehrává se v Rusku.
Miroslav Václavek
Poslední ostrovy svobody
Svoboda je základní stavební kámen člověka. Je to způsob života, ke kterému byl stvořen a ke kterému ho vede jeho přirozenost a umožňuje mu být šťastný.
Miroslav Václavek
Potkali jsme pořádnou svini...
Tedy, abych to upřesnil, potkali jsme pořádnou bachyni. Ale abych nepředbíhal, protože teprve vstáváme a oknem se dere dovnitř maďarské slunce.
Miroslav Václavek
Sláva i bláto Visegrádu
Roztál sníh a jako každý rok, mne začaly svrbět jisté části těla. Především chodidla, protože ta jsou pro cyklistu nejdůležitější.
Miroslav Václavek
Jak se může na homofobním Slovensku stát prezidentem homosexuál?
Příčina toho, proč se Fico s Pellegrinim angažují v politice je evidentní. Jde o řemeslné zloděje a příslušníky organizovaného zločinu, kteří rozkradli celé Slovensko a nyní jim tak nehrozí kriminál,
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?
Pokožka novorozenců a kojenců je tenká, zranitelná a má méně melaninu, což je pigment, který chrání pokožku před slunečním zářením. Kůže miminka je...
- Počet článků 730
- Celková karma 17,65
- Průměrná čtenost 2678x
Celková čtenost od založení blogu: 1 955 289
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Ptáci z podzemí
- Moje kniha Železné včely
- Napsali o mě
- Autor blogu v Divokém víně
- Moje autorská stránka
- Člunky - Setkání s literaturou ČR Olomouc
- Moje kniha Člunky
- Autor blogu v pořadu Kultura CZ
- Autor blogu v Zeleném peří
- Míjím se s měsícem
- Facebook Miroslav Václavek
- Paměť národa