Vláda zajistí zlato z olympiády

Proč populární vládu BÝVALÝCH KOMUNISTŮ a stranických loutek nemít rád, a proč ano.

Tuším, že je to stejné jako v únoru 1998 kritizovat nedotknutelné zlaté hokejové hochy po návratu z Nagana.
Přesto: proč všichni tuhle vládu, Fischerovu neúřednickou, nesmírně milují a blahořečí jí?
Kvůli tomu, že nic nedělá a nic nekazí? A když už navrhne něco rozumného (třeba úspory), parlamentem přes politiky to stejně neprotlačí?
Asi to bude tím, že se prostě nehádá, je civilnější, není hysterická. Což je, uznávám, citelný rozdíl. Třeba ve srovnání s aktuálním zásadním sporem politiků o to, zda volby mají být druhý, třetí nebo spíše až čtvrtý květnový víkend.
Ale jinak? Tak si to vezměte postupně.
Martin Pecina, ministr vnitra. Hlavní páka Lidového domu ve vládě. Kariérista, který byl členem nejprve ODS, pak ČSSD. Jak pracoval coby šéf antimonopolního úřadu, ukázala kamera ČT v létě 2008.
Nachytali ho na utajené schůzce s agrochemickým magnátem Andrejem Babišem, jehož monopol zrovna Pecina prověřoval. Martin Barták, ministr obrany. Topolánkův muž, jenž rozjíždí jednu armádní zakázku za druhou a má podivné kontakty. Podnikal s odsouzeným recidivistou, svou firmu prodal hlavě ruské mafie, zaměstnal šéfa zkompromitovaného NBÚ a notoval si v řádu Lumen Templi.
Daniela Kovářová, ministryně spravedlnosti. Žena, která je dodnes hrdá na svůj vstup do KSČ v roce 1987, se teď zviditelňuje hlavně erotickými povídkami, zatímco ministerstvo (i ji) pěkně ovládá exministr Pavel Němec.
Dana Jurásková, ministryně zdravotnictví. Vzdělaná žena, avšak s totožnou pochybností jako u Kovářové. Řídí resort ona, anebo spíše Marek Šnajdr, první náměstek, jehož jí tam nechali po Julínkovi?
Václav Riedlbauch, ministr kultury. V listopadu 1989 se snažil udržet hroutící se komunistickou moc a jako umělecký šéf opery Národního divadla vyhrožoval stávkujícím umělcům. Gustáv Slamečka, ministr dopravy. Určitě nejchytřejší polistopadový ministr dopravy, avšak jeho cesta do politiky nabádá k ostražitosti - vedla přes lobbistického arciďábla Marka Dalíka.
Rostislav Vondruška, ministr místního rozvoje. Bývalý hoteliér, jenž kariéru spojil s Jiřím Paroubkem - seznámili se v hotelu International Praha, pak spolu „dělali" pražské Kongresové centrum, centrálu CzechTourismus... teď hlídá eurodotace.
Juraj Chmiel, ministr pro evropské záležitosti. Bývalý velvyslanec, který čelil neprokázaným podezřením, že na svých misích vždy tak trochu myslel na sebe - v Nigérii šlo o toaletní potřeby, v Austrálii o drahé smlouvy. Teď vymýšlí vizi pro svou ODS - ČR v globálním světě.
Skončeme optimisticky. Je dobře, že v době zimní olympiády máme úřednickou vládu, stejně jako jsme měli Tošovského kabinet v roce 1998. Hokejisté alespoň zase přivezou zlato! *