Nečas se vzdal problémových resortů a dal je "reformnímu bourákovi" Kalouskovi, jenž mu odvábil část voličů. ODS, jež má prezidenta, premiéra, šéfa Senátu i šéfku Sněmovnu se teď na Nečase zlobí, že moc ustoupil a mají nějak málo křesel.
Stačilo by, kdyby šéf ODS Petr Nečas v uplynulých týdnech neřekl tolik ostrých vět. Dnes by nemusel vypadat jako hlavní poražený při rozdělování vládních křesel. Tento dojem vyvolává konfrontace jeho veřejně vyhlašovaných cílů s výsledky vyjednávání.
Plán č. 1: „Měli bychom být ekonomickým lídrem ve vládě. Čeká nás střet mezi skutečnými reformátory a pouhými účetními,“ sliboval Nečas spolustraníkům před necelými dvěma týdny na kongresu ODS.
Výsledek: Všechna reformní ministerstva – finance, zdravotnictví i sociální věci – obsadí konkurenční TOP 09.
Plán č. 2: Nečas chtěl zabránit Miroslavu Kalouskovi v cestě do křesla ministra financí, který je po premiérovi zřejmě nejdůležitějším ve vládě: „Nevystačíme pouze s tupými ekonomickými škrty. To umí i cvičený rozpočtový orangutan.“
Výsledek: Kalousek sedí na rozpočtu. A ODS dokonce ani nevyšel plán omezit mu alespoň částečně velkou moc soustředěnou v rukou ministra financí.
Plán č. 3: Nečas se pokoušel zabránit předsedovi Věcí veřejných Radku Johnovi, aby se stal ministrem vnitra. „Provázání mezi resortem a firmou podnikající ve stejném oboru je nepřijatelné,“ řekl Nečas v narážce na bezpečnostní agenturu ABL, již spoluvlastní Vít Bárta z VV.
Výsledek: Nejenže John je na vnitru, ale navrch ještě sedí v Nečasově kabinetu přímo zakladatel ABL Vít Bárta coby ministr dopravy.
Tři vyhrocená prohlášení, tři Nečasovy prohry. Možná věty říkal jen jako součást vyjednávací taktiky. Jenže teď mu je bude opakovaně a s chutí omlacovat o hlavu ta část spolustraníků, které porazil na nedávném kongresu. Včera už se ozvaly první zklamané hlasy hlavně z Prahy („Je mi to líto,“ řekl Rudolf Blažek) a středních Čech („Je to zklamání,“ vyjádřil se Petr Bendl).
„Všem kolegům, kteří to berou jako prohru, bych připomněl, že před volbami nikdo z nich ani nedoufal, že budeme sestavovat vládu a mít premiéra,“ klidní emoce šéf Senátu Přemysl Sobotka. Přitom pokud jde o samotný poměr rozdělení křesel v patnáctičlenné vládě, je v podstatě spravedlivý: šest pro ODS, pět pro TOP 09 a čtyři pro VV. Zhruba odpovídá výsledku z voleb 20 – 17 – 11 procent.
Problém je, že pro „myšlenkové schéma ODS“ (slavný termín otce zakladatele Václava Klause) je stále těžko skousnutelná ztráta pozice dominantní strany. Najednou to není tak, že ve vládě musí strpět trpaslíky. Teď je nutné jednat s podobně velkými partnery.
ODS byla léta zvyklá, že na hlavní resorty jako finance či vnitro má nárok automaticky. Dnes je na straně patrná personální nouze, poušť. Strana nemá schopné lidi. Dají-li se čtyři roky reformní vlády vnímat i jako souboj ODS s TOP 09 o pravicové voliče, pak první kolo vyhrála Schwarzenbergova strana. Nejen proto, že získala všechny reformní resorty. Ale i osobnostmi, jimiž je obsadila.
Kalouska a Schwarzenberga na zahraničí nikdo nezpochybňoval. Bývalý šéf Hospodářské komory ČR JaromírDrábek na ministerstvu práce a někdejší úspěšný šéf královéhradecké nemocnice Leoš Heger na zdravotnictví jsou veřejností vnímáni jako odborníci, nikoliv politici.
Od Petra Nečase to sice může být zajímavý tah, nechat nepopulární škrty na TOP 09, ale může se také vymstít. Příznivci strany se musí ptát, zda jsou v ODS ještě vůbec nějací ideologové schopní přinášet nové myšlenky. Anebo už jen „správci“ vhodní na udržování resortů typu zemědělství, průmysl či životní prostředí.
