Naplní Nečasův tým naděje, nebo skončí jako Messi s Argentinou?

Nová vláda vzbuzuje ohromné naděje u veřejnosti, snad jako žádná od roku 1992. Jenže velké naděje často vyhoří. Jako naposledy na fotbalovém mistrovství světa vypadla favorizovaná Argentina s mimořádným a hladovým týmem, s nejlepším fotbalistou světa Messim i legendárním Maradonou v roli trenéra.

Petr Nečas s oblibou připomíná cimrmanovský cyklus, že fázi očekávání obvykle střídá fáze zklamání. A doufá, že jemu se vyhne.  Jeho kabinet se dnes po jmenování prezidentem ujímá vlády a vzbuzuje ohromné naděje u veřejnosti. Snad jako žádná vláda od roku 1992.
Naplní ta největší očekávání, že – zatočí s korupcí, která dramaticky prodražuje veřejné zakázky?
– skoncuje s rizikovým životem státu na dluh?
– sníží nezaměstnanost uvolněním byrokratických pout svazujících ruce podnikatelům?
– konečně opravdu dá více peněz do škol, což všechny dosavadní vlády jen slibovaly?
– nebo změní důchody tak, aby dnešní třicátníci a čtyřicátníci neskončili v penzi jako žebráci?
Upřímně a se zdravou skepsí: kdyby se povedlo novém kabinetu splnit všechny tyto sliby, byl by to zázrak. A když alespoň polovina ambiciózních plánů, bude to politický unikát. Vždyť velké naděje často vyhoří. Jako naposledy na fotbalovém mistrovství světa vypadla favorizovaná Argentina s mimořádným a hladovým týmem, s nejlepším fotbalistou světa Messim i legendárním Maradonou v roli trenéra.
Rehabilitace politiky bez žen
Nečasův tým už jedno očekávání pomalu naplňuje. Rehabilituje katastrofální pověst politiky u veřejnosti. Snaží se rušit dráždivé symboly papalášství. Co dlouhé roky nešlo, najednou nová garnitura dokázala lusknutím prstů. Omezení imunity, zdanění náhrady na všemožné, cestování zdarma hromadnou dopravu. Prostě Petr Nečas se snaží o více civilní projev a méně majáčků, limuzín a bodyguardů...
Zároveň už také koalice ODS, TOP 09 a VV připravila jedno velké zklamání. V 15členném týmu není ani jedna žena, což tentokrát muselo naštvat nejen feministickou organizaci Gender Studies. Paradoxně přesto, že se poslankyněmi stalo nejvíce žen v historii. Machistický výběr neospravedlní ani odsun žen do ceremoniálních rolí v čele Sněmovny. Ryze mužská byla naposledy Zemanova vláda „sebevrahů“ v letech 1998 až 2002.
Přesto šancí, že nezbytné reformy tentokrát přece jen projdou, jen hned několik. Vláda se především může spoléhat na historicky rekordní oporu 118 hlasů z celkem 200 ve Sněmovně. Neboli tento kabinet již nemá těsnou většinu jako všechny předešlé. A jeho osud tudíž nevisí na tom, jak se zrovna kdo vyspí a zda odolá pokušení vydírat celou vládu. Už žádná Zubová, Bielesz...
Nadějí je též osobnost a dosavadní politická dráha premiéra Petra Nečase. Do nepopulárních reforem se už pustil v Topolánkově vládě jako ministr práce a sociálních věcí. Za svůj nejdůležitější úkol si teď vytyčil prosazení reformy penzí. Jenže rizik, jež smělé plány a vlastně i celou vládu přesto mohou nakonec skolit, je pořád dost. Tím hlavním je potíž, jež tradičně komplikovala život všem dosavadním koaličním vládám. Je to vzájemná řevnivost mezi partnery, kteří se perou o úspěchy vlády a shazují na sebe naopak její neúspěchy.
Přijdou manželské spory
Dennodenní souboj lze čekat hlavně mezi ODS a TOP 09, které se budou snažit získat image hlavního ekonomického tahouna vlády a tím i přízeň pravicových voličů. TOP 09 drží hlavní reformní ministerstva (finance, práce a sociální věci, zdravotnictví), Nečas vytváří protiváhu novým mocenským centrem vlastních poradců. Budou Nečasovi lidé v čele s Martinem Římanem s opravdovými ministry spolupracovat, oponovat jim anebo s nimi válčit?
Očekávaný konflikt ještě víc umocňují osobní antipatie mezi dvojicí, jež by měla být reformním tahounem celého týmu – premiérem Petrem Nečasem z ODS a ministrem financí Miroslavem Kalouskem z TOP 09.
Petr Nečas také může se svými odvážnými a nepopulárními plány narazit ve své ODS. Podobně jako se to stalo expremiérovi Vladimíru Špidlovi po dvou letech vládnutí v roce 2004 v jeho ČSSD.
Každý kabinet je v polovině svého funkčního období hodně nepopulární, socialisté tehdy prohráli eurovolby – tak se nelítostně rozloučili se Špidlou. A s posvěcením šéfa koaličních lidovců Miroslava Kalouska tehdy Špidlu v roli premiéra nahradil Stanislav Gross. Nynější vláda si poprvé otestuje svou popularitu v komunálních volbách už letos na podzim, ale především pak v krajských volbách v roce 2012.
Personální pochybnosti
Rizika pro vládu doutnají i v nových stranách. Kroky nevypočitatelných Věcí veřejných jsou závislé na internetových anketách příznivců strany. A dosud není jasné, jestli VV řídí předseda Radek John, nebo spíš její mecenáš Vít Bárta. V případě TOP 09 je zase otázkou času, kdy členům strany dojde trpělivost a již nebudou chtít nechávat vše jen na dvojici vládců Schwarzenberg – Kalousek.
Obavy vzbuzuje též personální obsazení některých resortů. Jmenujme tři nejkřiklavější případy.
Radek John, šéf VV, na vnitru. Jak bude řídit důležitý resort po uřeknutí, že novým policejním prezidentem udělá „našeho člověka“?
Pavel Drobil, místopředseda ODS, coby ministr životního prostředí. Celou dobu se chystal na průmysl, teď má být jeho oponentem. Ani neskrývá, že to neumí a bude naopak k plánům průmyslníků vstřícný.
Jiří Besser, poslanec za TOP 09, v křesle ministra kultury. Podobně jako Drobil o ní moc neví, starosta Berouna a jediný bývalý člen KSČ spíše čekal na místní rozvoj.